Zastřel si svého kolegu

Jak se nejlépe odreagovat, protáhnout svaly a u toho mít navíc možnost pomstít se svému kolegovi? Vyzkoušejte střílečku naživo – lasergame. My jsme do toho šli. Oproti paintballu odpadá strach z bolesti a člověk nemusí být navlečen v pěti vrstvách, aby ta bolest byla co nejmenší. Rozdělili jsme se do dvou týmů a úkol byl jediný: „Dostat jich co nejvíc a žádné slitování!“ A pak už jen běháte a běháte, krčíte se za vším, co jde a střílíte. Většinou dost vedle. A taky občas křičíte překvapením ze zásahu (hlavně holky) a pak pěkně nadáváte (zase holky). Ale stojí to za to :).

lasergame

První Comic Con v Praze

Rozhodli jsme se zjistit, kdo je lepší. Marvel nebo DC? Prvotní namyšlené tipy DC týmu bylo, že vyhraje jednoznačně DCčko. Protože jich bylo více a protože jsou prostě namyšlení :). Souboj probíhal ve všech úrovních. V síle, inteligenci, důvtipu či kreativitě. K tomu krásně posloužila již vytvořená hra „Aktivity“, kterou jsme doplnili souboji v jednotlivých schopnostech superhrdinů (rentgenový zrak aneb poznej, co má superhrdina pod kostýmem, nejdelší let či mrazivý pohled. Ze začátku opravdu vyhrával tým DCčkářů. Díky tomu se přestali snažit, však proč by taky měli, když už tom mají dávno v kapse. Ale to se pěkně mýlili. Marvel totiž napnul všechny své síly a najednou DCčkáři pokulhávali téměř o polovinu a rozdíl již dohnat nedokázali. Takže odpověď na otázku, na kterou čeká celý svět, „Kdo je lepší?“, zní jednoznačně: „MARVEL!“

Halloween party

Svět plný fantazie

Tento rok padlo organizování firemní akce na „pražáky“. Z toho vzešla důležitá otázka: „Co vlastně budeme dělat? A budeme to dělat opravdu my? Co raději najmout nějakou agenturu?“ Po krátkém rozmýšlení jsme se rozhodli vyzkoušet naši kreativitu a vymyslet něco sami. Pár večerů strávených s Pytlíkovic rodinou a jejich domácím mazlíčkem drakem Šmakem začalo přinášet své ovoce. Confluence se začala rychle plnit nápady všech členů organizačního „supr“ týmu. A z nich, po pár měsících útrap a bolehlavu, vznikl úžasný příběh protkaný fantazií skrz naskrz :). Nyní bylo potřeba na něj nalákat kolegy, ale zároveň je moc nevyděsit prozrazením, co vše je na ně nachystáno. Postačil k tomu milý a hezký plakátek, který zcela přesně nedefinoval jaká úskalí je opravdu čekají 🙂

Kácov 2014

„Akcepty“ začaly plnit naše emaily a my již nedočkavě odpočítávali dny do odjezdu do Kácova. Vyrazili jsme tam o den dříve, abychom vše nachystali a sami si poprvé prošli území krále elfů a Conino království Abrnoll (na mapě ho nehledejte), o něž se ve hře bojovalo.
Druhého dne ráno se hráči seřadili u svých týmových lídrů (průvodců). Je pravda, že týmy po včerejším zábavném večeru trochu prořídly. Ale i tak nebojácně vyrazily vstříc dobrodružství plného úkolů, nástrah a nebezpečenství. V odpoledních hodinách se probudili další účastníci a vyměnili se s těmi, které brzké vstávání zmohlo a potřebovali jej dospat. Po celodenní fyzické námaze odevzdali hráči své úlovky a začali vyzvídat, zda již mohou navštívit sprchu před finálním vyhlášením vítězů. S úsměvem jsme jim oznámili, aby ještě vydrželi a ponechali si i dobrou obuv (poslední slova patřila kolegovi v žabkách). Hlasité brblání bylo přehlušeno svoláním hráčů k finálnímu souboji. Bitva byla nelítostná
a do poslední chvíle nikdo (ne)tušil, komu připadne sláva, bohatství a samotný Abrnoll. Vítězem však mohl být jen jeden..a nebo ne?

Hraci

Po skončení hry patřilo vítězství nám všem. Stačilo jen pohlédnout do smějících se tváří kolegů. A na otázku, zda budeme příští rok opět organizovat týmbilding my…jsme s nadšením odpověděli ANO!

Takže se máte na co těšit 🙂

Červená a žlutá
pro paintball dobrá

Artin roste, rychle. Elitní mozky se proto sešly, aby nalezly řešení této prekérní situace a výsledkem jejich usilovné spolupráce byl mistrovský plán, jak zdecimovat řady zaměstnanců a odečíst si to z daní. V pondělí 18. srpna, přesně něco málo po páté plus-mínus pár minut, se tedy skupina těch nejdrsnějších sešla na posvátném území Paintball Wood u lesního lomu v Brně – Líšni. Bohužel, organizace hned zpočátku hrubě selhala, když namísto ostré munice dodala pouze jakési barevné kuličky, které navíc nejmenovaní jedinci začali ochutnávat.

Narychlo jsme utvořili dva týmy a s hrůzou si uvědomili, že 19 je liché číslo. Navzdory několika výzvám se dobrovolník na rozpůlení nenašel a návrhy, aby se malá Lau přidala do žlutého týmu, byly zamítnuty, protože panovaly neopodstatněné obavy, že by mohla kolaborovat s červeným tatínkem a svůj tým zradit. Početně vyvážení jsme tedy nakonec nebyli, to však mělo na hru pramalý vliv.

paintball1

Proběhlo celkem osm bitev. Vítězstvím celou akci zahájili červení. Znovu se ovšem prověřilo pravidlo, že první vyhrání z kapsy vyhání. Do druhého střetu se žlutí vrhli agresí sobě vlastní a červený tým převálcovali. Nutno uznat, že na slušné vychování se nezapomínalo. Příkladem budiž Michal, který utrousil „Sorry“ ihned poté co popravil Tomáše. Třetí a poslední hra, kde bylo cílem se vystřílet, přinesla vítězství rovněž žlutému týmu. Následovaly dvě hry s cílem získat a do své základny dopravit vlajku, jež byla uložena uprostřed hřiště. Rudá Kristýna se stala nejvýraznější postavou, když během střetu informovala svůj tým o dění na bojišti. Nicméně ani to nestačilo proti žlutým, kteří sic početně slabší avšak rychlejší obsadili hned zpočátku klíčové pozice (pozn. prvni hra byla vyhrana v rekordnim case hlavne diky Vladovi, ktery na nic nehledel a bezel okamzite pro vlajku, kterou taky ukoristil a nasledne s ni bezel do zlute baze, pricemz ani jedno jelito z cerveneho tymu ho nebylo schopno zasahnout. Good job!) Další variantou hry byl úkol donést vlajku ze své do protivníkovi základny. V této části excelovala Pavlova taktika a přinesla vítězství červeným. Vyznamenal se rovněž Honza, který jako správný gentleman odpravil Faridu zezadu ránou do lýtka (pozn. bylo to z pul metra zepredu do masky/krku; je to proste drson!). Když se před osmou hodinou začalo šeřit, byla zahájena finální bitva s cílem ukrást vlajku z nepřátelské základny a dopravit ji do té své. To si oba týmy vyložili jako totální likvidaci protivníka a strhla se mela, z níž stojí za zmínku snad jen Kristýnino zvolání „Sejměte toho h***** na mostě!“ (pozn. nejmenovany kolega si pro priste nepreje byt nazyvan hovadem. Dekuji! (smile)).

Paintball Brno

Oficiální akce tedy skončila stavem 3:5 vítězně pro žlutý tým. Nejúspornějším střelcem je Martina, která nabila za celou dobu jen 150 kuliček a nakonec jí ještě zbyly. Na opačné straně spektra máme střelecké pošuky Tomáše B. a M., oba shodně s 500 a v těsném závěsu za nimi Michal se 450.

Slova kapitána vítězného týmu: „Vitezstvi to bylo presvedcive a zaslouzene. Zluty tym byl dobre organizovan a kazdy vicemene vedel, co ma delat. Sestava byla vyborna – vsechno mladi (a tudiz s vyborne fungujicimi reflexy) sniperi. Faktory neuspechu cerveneho tymu vidim v nasledujicich vecech: kapitan Zdenek (lol), malo vystrilenych kulicek, zvolili jste si to spatne Nemecko a vice holek v tymu (sorry ale je to tak).“

Ze statistik je zřejmé, že modřina je v paintballu něco relativně vzácného. Nicméně s plným zásobníkem se nám nechtělo odcházet, proto jsme se utkali duelech. Duelem je souboj 1v1 na vzdálenost 10 metrů bez krytí nebo uhýbání. Zde patří velké uznání Martině, která si jako jediná z děvčat šla vyřizovat účty se zbraní v ruce. Na druhou stranu mnozí nyní pochybují o svéprávnosti Zdeňka, který do jedné z mála holek v Artinu střílel a nějak se mu podařilo nasbírat 22 modřin.

Na bitevním poli
Zn.: neozbrojen

Jak si nejlépe užít příval adrenalinu? Co takhle menší akcička v podobě paintballu? A nebo ještě lépe, co takhle se procházet po bitevním poli v přímé palbě beze zbraně a s ne zrovna levnou zrcadlovkou, která k tomu všemu není ani vaše (pozn. majitelka zaslouží medaili odvahy za půjčení). To je teprve adrenalin. Poslouchat bušení svého srdce a zrychlený dech pod zamlženou helmou a vědět, že jste nejlepším živým terčem na celém hřišti…

O pár hodin dříve

V pátek ráno jsme se sešli na paintballovém hřišti v Benešově. Povinně oblékli maskáčové overaly v jedné velikosti a my menší vesele zakopávali o dlouhé nohavice (pozn. běhat se v tom opravdu nedalo). Vše však vyřešila lepící páska, která se ukázala jako kvalitní doplněk pro každého moderního muže či ženu. Dokázala uchytit opravdu cokoli. Dlouhé nohavice se přilepily k botám. Chybějící knoflíky v citlivých oblastech skrýti také dokázala. Poté přišly na řadu ochranné vesty. Pouze jeden z „odvážných“ kolegů vestu pohrdavě odmítl se slovy: „Vesta je zbytečná pro ty, jenž se střelám vyhýbají jako Neo z Matrixu.“ Toho se chytil vedoucí druhého týmu a všem nařídil střílet pouze do Nea, dokud si dobrovolně vestu neoblékne. Já dostala vestičku výstražnou. Ještě smeták do ruky a byl by ze mě příkladný pracovník silnic a dálnic. Bohužel někteří její význam pochopili zcela obráceně a radovali se, že se přece jen do něčeho trefí. Raději jsem je upozornila, že od koho dostanu zásah, toho utluču jeho vlastní zbraní. Nyní už nic nebránilo hráčům vyrazit do boje.

pb11

Na velkém hřišti se odehrálo několik her: eliminace opozičního týmu, likvidace V.I.P či kradení vlajky. U poslední hry jsme dosáhli velice zajímavého zjištění a to, že Chuck Norris má bratra. Jak jinak si vysvětlit, že kolega dokázal sám vystřílet celý druhý tým a vyváznout bez zranění. Prostě to musí mít v genech (pozn. bohužel vlajka, ležící v příkopě asi metr od cíle, nebyla nalezena a tým Chuckova bratra nakonec nevyhrál).

pb8

pb4

Já se také snažila dostát svého úkolu fotografa, avšak focení přes ochrannou síť mělo své mouchy, proto jsem se rozhodla vkročit do bitevního pole a pořídit snímky přímo z akce. Ze začátku byla procházka příjemná, avšak po pár namířených zbraních připravených k výstřelu se hladina adrenalinu zvýšila. Naštěstí si střelci uvědomili, že po oranžové vestě se nestřílí. Tak jsem je za to vyfotila, jako poděkování. Oni už tak veselí nebyli, poněvadž směr mého focení přilákal členy druhého týmu a krásně jim ukázal, kam střílet.

pb3 pb2
pb9

Někteří přece jen mé poděkování ocenili a vesele před foťákem pózovali.

pb10

Po ukončení poslední hry na velkém hřišti, jsme se přemístili na hřiště menší. Zde byla eliminace týmů o dost rychlejší a práce fotografa nebezpečnější. Po pár minutách jsem zhodnotila, že focení na velkém hřišti bylo odvážné, ale tady na malém je to čiré bláznovství a vrátila se za ochrannou síť.

pb5
pb7 pb6

Několik desítek minut před koncem se přesunulo opět na velké hřiště, kde již hra neměla účel vystřílení druhého týmu, ale zbavení se všech zbylých kuliček. Tedy po zásahu stačilo doběhnout ke kuželu a obnovit si život. Jednoduché, ne? Avšak v praxi to znamenalo nechat na sebe střílet ze všech stran. Ani zvednutá ruka se zbraní nepomohla. A to někteří opravdu výstižně mávali a pak ještě výstižněji nadávali. Postupně se hráči plížili za ochrannou síť a odmítali se již do bojiště vrátit.

Naštěstí jsme všichni, včetně vypůjčené zrcadlovky, ve zdraví přežili (pozn. nepočítáme však mnohočetné modráky velikostí pomeranče na nohách několika hráčů). A již se těšíme na další adrenalinovou akcičku.