Vodácký víkend – Bystřička 2015

CESTA

Na víkend, kterého se zúčastnila asi dvacítka ARTIŇáků jsme vyrazilis Tomem vlakem a na kole – zvláštní bylo, že s námi nikdo nechtěl jet na kole!?
PLÁN: Cestovat vlakem je idylka – sedíte v klimatizovaném kupé, čtete knížku a upíjíte víno, občas nakoukne příjemná stevardka v krátké sukýnce, zda Vám něco nechybí a vy si pak v klidu zdřímnete před tím než sednete na kolo.
REALITA: Na poslední chvíli vyrazíte z ARTINu na hlavák, po cestě Vás málem přejede řidička, která zapomněla, že není na silnici sama, u Lužáneckého parku píchnete, abyste pak narvanou šalinou – za doprovodu výhružných pohledů ostatních cestujících dorazili na nádraží. Procpali kolo i sebe dveřmi do vlaku, kde i normální smrtelník musí jít bokem a zjistíte, že nemáte ani náhradní duši ani pumpu, ba dokonce ani pořádné lepení, protože duši jste procvakli durch na 2 místech.
Zbytek cesty, pak strávíte v nevětraném vlaku přezouváním a lepením kola a když už si nakonec sednete, zjistíte, že už musíte přestupovat a ve spěchu ještě necháte ve vlaku oblíbenou helmu! 🙁

VODA

První, co nás zarazilo, bylo, že naše 6ti-místné rafty patřily skoro k nejmenším plavidlům široko daleko. Byla ve mě trochu malá dušička, když vedle nás nafoukli červený raft, který by unesl osobní automobil a dala by se na něm jet i divoká řeka v Jižní Americe, ale jako zkušený vodák (2x už jsem v lodi seděl), jsem to nedal znát!

Nakonec voda to byla sice rychlá, ale poměrně klidná a bez velkých balvanů, takže se člověk neměl čeho bát! Takže si takhle jedeme příjemně tekoucí říčkou – člověk ani nemusel moc pádlovat a najednou vidím před sebou takový divný přírodní úkaz. Hladina jakoby končila a pokračovala o kousek dál, ale asi o 2 metry níže, hmm…
Panika přišla natolik pozdě, že už jsem nestihl zavelet ani plnou parou vzad, ani se zachránit skokem přes palubu a už jsme „letěli“ dolů z Niagarských vodopádů, pak jsem otevřel oči a byl jsem asi v „nebi“ – počkat, já to přežil – holt šikovnost a vodácká zručnost se nezapře!
Další jezy už šly jako po másle: zabrat – srovnat loď – pomodlit se – zavřít oči – pomodlit se a hop – NO BIG DEAL!
Nakonec rychle vyskočit z lodi, naložit rafty, naskákat do dodávek a vzhůru na další kolo.

Bystřička

VEČER

Po vodě a vynikajícím pozdním obědě jsme se přesunuli zpět na ubytko a jako na zavolanou začalo pršet! Nicméně i po dvou hodinách slejváku se klukům podařilo rozdělat oheň a mohlo začít grilování. „Radůza“ a „Johnny Cash“ k tomu příjemně hrábli do strun a ve 3 ráno už jsme byli všichni pěkně na kutích. Pila se naštěstí jen čistá voda z lahve s názvem „Vašek 2012“ a „prošlá“ Kofola, která smrděla RUMem.

vodácký víkend Bystřička

Příště pojeďte s námi! Byla to fakt pohoda 🙂

Badminton Cup 2015

Dalším důkazem, že ajťáci jsou sportovci tělem i duší, byl bembajzový turnaj.

badminton Artin badminton Artin badminton Artin

badminton Artin badminton Artin badminton Artin

Účastníků bylo opravdu hodně, až tak, že nám ke konci hry chyběly kurty. Byla jsem tedy vyslána k zarezervování dalších. Na recepci mi bylo oznámeno, že mohu dostat už pouze kurt na plážový volejbal. Škoda, že tento návrh byl organizátorem zamítnut.

Pomalu jsme se blížili ke konci, napětí sílilo, adrenalin stoupal… každý měl pořád šanci z důvodu, že náš pavouk začal být zcela nepřehledný a nikdo netušil, kde se v žebříčku nachází. Jen pavoučí guru věděl…

DSC_0336

Po složitých výpočtech, které stály více potu než samotná hra jsme se dobrali k výsledku a vítězové byli na světě.

badminton Artin

Lyžovačka na Pitztalu 2015

Přesně ve dvě hodiny řidič prvního auta zařval: „Za pět minut vyjíždíme a na nikoho nečekáme!“ O půl hodiny později se začali trousit po chodbě spolujezdci z prvního auta. Už jsem si v duchu představovala jak je cpeme do rakví na lyže. Po chvíli dorazili obyvatelé auta, se kterými jsem měla jet já. Pobrali jsme všechny zavazadla a šli je naházet do auta. Na parkovišti jsme zjistili, proč první auto stále nevyjelo 🙂

Pitztal

Po menší výpomoci jsme konečně vyjeli. Cesta byla dlouhá, ale my jsme si ji vylepšili soutěžením s Triphoodem. Ti, co se soutěžení neúčastnili, si vymysleli vlastní zábavu.

Pitztal  Pitztal

Kolem deváté večer jsme konečně dorazili na místo. Rozdělení do pokojů, hádka o to, kdo bude vařit večeři a poté velká párty v největším pokoji. Když jsme se jim tam všichni namáčkli, tak vypadali opravdu překvapeně. Možná to bylo tím, že lokalitu párty vybral kolega, který spal úplně jinde a majitelům velkého pokoje to zapomněl oznámit. Je pravda, že kolem půlnoci již majitelé pokoje přehnaně zívali a často pronášeli: „Škoda, že tak brzo vstáváme. Možná bychom už měli jít spát, ať se nám ráno dobře lyžuje.“ Soucitně jsem se zvedla a šla spát. Ostatní dorazili jen o pár hodin později.

Ráno jsme se rozdělili do dvou skupin, na ty, co šli lyžovat na ledovec a na ty, kteří lyže neměli a šli se procházkovat a kochat okolím. Druhá skupina čítala první den naštěstí jen tři osoby. Kdyby jich bylo více, tak by mi asi za skvěle naplánovaný trip nepoděkovali. Cílem bylo shlédnout krásy Rifflsee (jezero). Bohužel jsem se mylně domnívala, že se tam dá dojít pěšky. Nedalo. Vyjeli jsme tam tedy lanovkou (pouze za 19 euro) a na vrcholku jsem se rozběhla na okraj, abych tu krásu spatřila jako první. Hmm, někde se asi stala chyba, ale nikde žádné jezero nebylo. Další omyl. Bylo. A celé krásně zasněžené. V první chvíli jsem doufala, že po mě kluci nebudou chtít těch 19 euro. Naštěstí nechtěli.

RifflseeRifflsee

Druhý den nás již bylo ve skupině nelyžařů více. Vesele jsme se vydali na cestu i focení bylo zcela nenucené.

Pitztal

PitztalPitztal

Po pár kilometrech a velkém hladu jsme se rozhodli zajít na oběd. Bohužel v městečku, kam jsme došli, bylo jídlo dostupné až za hodinu. Největší hladovec se šel optat do apartmánů naproti. Díky tomu jsme zjistili, jako pohostinní lidé zde umějí být. Kolegyně dostala totiž nabídku na alespoň namazaný chleba (asi vypadala opravdu hladově:)). Naštěstí nám jel za chvíli autobus do dalšího městečka, kde už otevřeno měli.

Pitztal Pitztal Pitztal

Pitztal Pitztal Pitztal

Nahoře bylo taky veselo. Očividně se tam hrála soutěž o největšího kaskadéra. Započali zlehka na mega kruzích.

PitztalPitztalPitztalPitztal

Další stupeň zahrnoval vysedání z kotvy (opravdu jen pro odvážné). Pokud to neumíte, tak se těšte na zákeřné podkopávání noh, bouchance do zadku anebo několika metrové tahání za lyži, která se vám na kotvě zasekla.

Pro ještě odvážnější byla jízda do země nikoho…

PitztalPitztal

Však nejvyšším stupněm byl skokanský můstek vytvořený na svahu. První bylo potřeba se na něj dostatečně připravit.

Pitztal

Vrhlo se na něj hned několik odvážlivců (někteří však byli „vyhecováni“ a jako správní chlapi se samozřejmě vyhecovat nechali). První odvážlivec skočil, cestou ho však zradili vlastní lyžařské brýle a vykouzlily mu na tváří pestrobarevný monokl. Druhý odvážlivec po skoku utrpěl zranění zad (po otázce: „Jak se teď umyju?“ se dočkal drzé odpovědi: „Tak použij tu stoličku u sprchy, co používaj senioři.“) Poslední odvážlivec, jak se později ukázalo, žádný odvážlivec nebyl. Jen prostě před skokánkem zapomněl zabrzdit a už letěl. Těsně kolem hlav přihlížejících a ve velice divném uspořádání noh a lyží. Ale kupodivu dopadl opět na nohy a stal se tím, nejspíš, největším skokanem. (Fotky, z důvodu neodhalení identity skokanů, nebudou zveřejněny :))

A na závěr? Jednoznačně úžasný víkend a už se těšíme na další 🙂

20150320_150419PitztalPitztalPitztal

PitztalPitztalPitztal

Artin Squash Cup 2015

Říká se, že „ajťáci“ a sport nejde dohromady. My však toto tvrzení nepodporujeme
a boříme mylné představy. Například squashovým turnajem.

Squash Artin

Převlečení, nástup, vysvětlení pravidel s obrázkem, který nikdo nepochopil (ani ti, co to hrát umí) a následné rozřazení do skupin dle otázky: „Kdo už to někdy hrál?“ Ruku zvedla většina. „Kdo to hrál více než pětkrát?“ To už zvednuté ruce opravdu prořídly.
A další otázku již nebylo potřeba ani pokládat. Ale i tak se všichni nebojácně vrhly na kurty a bojovali neúnavně o umístění.

artin squashartin squash

artin squashartin squash

Po třech hodinách, několika zraněních a pár propocených tričkách, byl turnaj u konce. Na řadu přišlo očekávané vyhlášení výsledků a společné foto. Z potlesku radovalo osm vítězů. Za první tři místa a dále titul za nepropocenější tričko, nejladnější pohyby, pijan turnaje, skokan do zdi či sběrač míčků 🙂

artin squash

Artiňáci v Harrachově

Osm lidí, dva velké pokoje a jedna velká párty. Přesně tak to bylo plánováno, ale jak se říká, raději nic neplánuj a ani se moc netěš, abys pak nebyl zklamanej.

Zklamání číslo 1: Dva dny předem jeden účastník onemocněl.

Zklamání číslo 2: Hodinu předem tři další kvůli práce ani nevyjeli.

Zklamání číslo 3: Ti, co nevyjeli, nám měli dovézt lyže a snb.

Výsledek: Čtyři lidi, dva velký pokoje a žádné vybavení na hory. To je teprve výzva!

Pátek: Dobrovolně jsem se přihlásila jako navigátor. Vyrážíme z Prahy. Jsme za Prahou. Kupodivu jsme opět v Praze. Odebrali mi roli navigátora. Dojeli jsme na hotel. Obdrželi jsme přihlášky k pobytu a jdeme se ubytovat. Jsme mile překvapeni mezonetovým provedením pokojů. Paráda. Jdeme na večeři. Paráda. Několikrát si přidáváme, když máme zaplaceno osm večeří :) Vyplňujeme přihlášky. Kolega nemá občanku. Vymýšlí si číslo. Přesvědčujeme ho, že má občanka třináct čísel. Nevěří nám a zapisuje jich jenom jedenáct. I tak jich má moc. Vracíme se na pokoj a připravujeme se na noční život Harrachova. Noční život není až tak velký, jak jsme si mysleli. Po vstupu na místní diskotéku zvyšujeme počet účastníků o polovinu. K ránu se vracíme na hotel.

Sobota: Budík zvoní v sedm ráno a chce se mi brečet. Snídaně je tichá a kolegyně nedorazila. Začíná pršet. Čekáme až přestane mezitím jdeme spát. Odpoledne přestalo pršet. Jdeme na oběd.

Kolegyně stále nedorazila. Půlka svíčkové mi utekla z talíře. Odnesli mi talíř. Maskuju flek jiným talířem. Ten mi taky odnesli. Nemám už žádný další talíř. Vyrážíme na výlet k vodopádům. Kluci po cestě lopatují (sjíždějí kopce na dětské lopatě). Moc jim to nejede, ale i tak mají radost.

lopating Vodopády jsou parádní.

VodopadyI cesta zpět lesem. Kolem nás poletuje sníh a běžkaři. Asi to taky někdy zkusím. Potkali jsme psa v papučích. Vracíme se na hotel promrzlí. Připravujeme se na noční život Harrachova. Je ještě menší než včera. Vracíme se na hotel a jdeme spát.

Neděle: Budík zvoní v sedm ráno a nechce se mi brečet. Balíme věci a vyrážíme do půjčovny. Bereme třikrát snb a jedny lyže. Kluci kupují skipasy, my hledáme malý kopec, kde se bude dobře padat. Po dvou hodinách mám několik modřin na zadku a cítím i svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Jdeme na oběd a pak vracíme snb. Před půjčovnou zkoušíme „selfíčko“.

harrachovSNBKluci dále jezdí a my relaxujeme u sjezdovky s kafčem. V podvečer vyrážíme zpět do Prahy a plánujeme příští návštěvu. Ideálně v půlce února, kdy začínají jarní prázdniny a noční život v Harrachově bude stát za to ;)

Víkendové hlášky:

Už tam budem. Ještě třicet kilometrů a pak doleva.

Je to trochu černý humr.

Já jsem vlastně jako Robin Hood, akorát s koulema.

Moc jsem jich neviděl, ale ty co jsem viděl, tak by byly takhle.

Takže oni se tam nastěhujou a pak umřou? (schránka na brouky)

Já když jedu rychle, tak se bojím a nepadám.