Rychlebské stezky 2016

Jak se již v Artinu stalo tradicí, každý rok pořádáme naši vlastní verzi Hunger Games. V této výzvě obstojí vždy jen ti nejzdatnější a slabé kusy hynou tím nejzábavnějším způsobem. Letošním dějištěm se staly Rychlebské stezky.

DSC_0035

Jak můžete vidět z následující tabulky, sítem neprojde zrovna každý.

tab

Pátek, den 0.

Myslel si někdo, že posadit Michala a Michala do jednoho auta a nechat je se vzájemně hecovat je špatný nápad? Inu, umožnit oběma řídit jejich vlastní auto a závodit je mnohem strašidelnější. O to, abychom se během občasné plynulé jízdy nenudili se postaral Tomáš svou typickou větou „Já mám hlad.“, kterou používá jako pozdrav, rozloučení, ale i hlavní argument v jakékoliv diskuzi. Vrcholem všeho bylo, když zmerčil Burger-house, načež začal hýkat, výt a utíkat z auta. S pomocí lživých slibů (za které by se nestyděl ani hejtman Hašek) a notné dávky sedativ se nám ho naštěstí podařilo dostat pod kontrolu a zpátky do auta.
        Po pár hodinách jsme se konečně octli na základně, příhodně pojmenované Základna, rozbili tábor, posilnili se večeří (rohlík s Májkou a cibulí) a zapili ji Michalovou 400 %-ní slivovičkou. Snad se nám vrátí zrak. Do několika dní.

Sobota, den 1.

Raní budíček byl ve znamení chrchlání a tuberáckého kašle. My, čistokrevní či naplavení měšťáci jsme si tedy ověřili, že čerstvý horský vzduch bez příměsi výfukových zplodin nám zrovna nesvědčí. No nic, rychle se nasnídat (rohlík s Májkou a cibulí) a vzhůru na kola. To byl tedy alespoň plán. Ukázalo se, že úředničina vládne i tady v horách a tak jsme strávili další hodinu administrativou okolo půjčování kol.
        Kola jsme nakonec získali a bylo načase vyrazit. Nyní se ukázalo, jací jsme v Artinu jednotní a civilizovaní. Polovina chtěla nějaký rozumný rozjezd a seznámit se s kolem, zatímco druhá rovnou na trať. Postupem času se vykrystalizovala ještě třetí polovina, které je sice všechno jedno ale jen dokud nepadne rozhodnutí, pak je proti. Ve finále tedy proběhlo štěpení a jelo se ve dvou skupinách, jedni rozjezd kolem Černého potoka, druzí rovnou na stezky.
        Rozjezdová trasa byla vskutku rozumná a zcela dle mého gusta, začínal se z toho klubat příjemný víkend na kolech. Kamzíci jako Michal P. si mohou jet rychle a hopkat na kamenech, kterých bylo všude dost a zbabělci jako ja jet opatrně, držet se vzadu a vymlouvat se na padající řetěz. No kéž by to tak vydrželo.
        Po návratu na základnu Základnu jsme objednali polívčičku a čekali na separatisty. Zakrátko přijeli. Já srkal svou vařicí hrachovku a říkal si, že Milan má zajímavé kalhoty se spoustou větracích otvorů. Ty určitě stály spoustu peněz. Spoustu peněz opravdu stály a také spoustu bolesti. Ráno totiž žádné větrací otvory ještě neměly, teď mají a za námi je tak první bouračka na jejímž konci vrávorá řádně obroušený Milan. Jeho počin je naštěstí zdokumentován.
        Přišel čas na výjezd. Představte si krpál. Velkej krpál. Takovej ten hodně moc velkej krpál, co nikdo normální nešlape. No, vypadá to, že tu stejně nikdo normální není a tak jsme se po dvou hodinách stoupání, litru potu a několika Brumících octli… v polovině?! Zaplaťpánbůh nemusíme stoupat dále, právě tady v polovině začíná většina tras, které plánujeme sjíždět. Veteráni se bez mrknutí vrhají na Velrybu, zatímco já tiše přestupuji do ženské kategorie a s Barčou jdeme na Superflow. Začátek je fajn, sem tam nějaký skok přes kámen a já začínám chápat, proč to lidi tak baví. Skákání je sranda, tak skáču víc a víc, jen… aby člověk mohl skákat, musí to umět. Zákonitě tedy přišla chvíle, kdy mi ve vteřině hlavou blesklo „Šutr, skočím si.“, „Jejda, další.“ a „STROM!“.
        Asi tušíte, že nedobrovolně jsem skočil oba šutry a se stromem si plácl. Také máte toho kamaráda drsňáka, co pokaždé když si plácnete, tak vás ještě hodinu brní dlaň? Kámoš strom je větší drsňák. Brněla mě nejen celá ruka, ale i žebra a trochu hlava, ta tedy spíše z toho, jak jsem s ní oral v zemi. Barča jela naštěstí za mnou, tak mi pomohla najít chybějící končetiny a může dosvědčit, že jsem nebrečel. No možná jen trošku.
        Zbytek trasy se už naštěstí obešel bez havárií a kolem páté jsme se sešli na základně Základně s celou partou. Spočetli škody a zranění (dva defekty, dvě významnější havárie, jeden marod) a den uzavřeli koupáním v zatopeném lomu. O zábavu se postaral především Tom svým skokem ze sedmi metrů na zadek.
DSC_0044 P1020298 P1020308 P1020380

Neděle, den 2.

Ráno nás probudilo sluníčko, jasné nebe a reggae muzika zdejších hašišáků. Vstávat, posnídat rohlík s Májkou a cibulí a jdeme pro kola. Proces půjčování je dnes sice rychlejší, zato my ždibec zlámanější. Vojta přichází s brilantním plánem, jak kompenzovat pomalejší jedince. Pojedeme všichni Superflow, ti rychlí vyrazí první, ti pomalí naposled. To by sice dávalo smysl jen v případě, že by obětováním nejslabších chtěl zdržet pronásledovatele, ale kdoví co si pro nás přichystal. Co se dělo po cestě vám bohužel nesdělím, já byl totiž ten obětovaný pěšák – žrádlo pro vlky. Namísto toho se můžete pokochat záznamem Superflow hlemýždím tempem.
        S výpravou jsme se shledali překvapivě ještě tentýž den v restauraci na oběd, kde se rozhodlo o plánu na zbytek dne. Kdo ještě našel sílu, škrábal se znovu vzhůru a sjížděl trasu Wales, kdo měl rozum, jel se koupat do lomu. Sraz o pár hodin na základně Základně pak znamenal přepočítat škody a zranění (dvě nové havárky), sbalit se na cestu zpět do Brna a vybrat si z nabídky v Burger-house. Ano, Tomáš se konečně dočkal.

Poděkování

  • Tomášovi Kučírkovi za vynikající organizaci,
  • Michalovi Pachlopníkovi za platební kartu,
  • řidičům za kroucení volantem
  • a všem účastníkům za společnost a dobrou zábavu.

P1020389

Zvláštní poděkování

  • Obchodnímu řetězci Penny Market za rohlíky, Májku a cibuli.

 

Zděnek Němec

ARTIN JE CYKLOZAMESTNÁVATEĽOM ROKU 2016 V BRNE!

„Do práce na kole“ sme sa prihlásili s cieľom urobiť hlavne niečo pre svoje zdravie a taktiež životné prostredie. V rámci akcie prebehla i súťaž „Cyklozaměstnavatel roku 2016 v Brně“. Na základe posúdenia cyklo-infraštruktúry (státie pre kola, sprchy, šatne apod.), ale aj ďalších podporných programov, ktorými zamestnávateľ svojich zamestnancov podporuje a motivuje v dochádzaní do práce na kole, sme túto kategóriu vyhrali! Ocenenie si veľmi vážime a vedeniu ARTINu ďakujeme za skvelé podmienky, ktoré pre dochádzanie do práce na kole poskytuje a vytvára.

Slávnostné vyhlásenie výsledkov prebehlo vo štvrtok 9.6.2016 – v deň 18. narodenín ARTINu. Ocenenie milo prekvapilo i pána riaditeľa 🙂

13411633_10153843500257561_2771485257308234996_o

13412119_10153843500442561_1070072731258255890_o

artin1

A ako celá akcia u nás v ARTINe prebiehala? To Vám už priblíži Honza Trtílek 🙂



Do práce na kole

Byl pozdní večer první máj,    (právě jsem se vrátil z prvních 50 km na kole)

večerní máj byl kola čas,        (kolo jsem odhodil do kolárny – už ho nechci nikdy vidět)

Tomášův zval k soutěži hlas,   (jenže první cena je tak lákavá)

kde steakem zaváněl háj.       (snad to bude za tu dřinu stát)

A tak to všechno začalo, 16 odvážných bikerů, kolo-běžkerů a (Johny) Walkerů obléklo dresy a helmy a vyrazilo sbírat kilometry na svých cestách do práce.

Tomáš jakožto organizátor odvedl skvělou práci a z „tisíců“ přihlášených vybral oněch 16 nejlepších, kteří měli tu čest reprezentovat ARTIN v této prestižní soutěži.

Škoda jen, že organizace celé události sebrala Tomovi tolik sil, že první týden vůbec nemohl sednou na kolo a druhý týden dokonce krátce ochořel!

Nakonec však svou vůli a pílí dokázal skoro nemožné, a to na trase ze svého bytu do práce vzdálené asi 1 km najezdit za měsíc přes 200 km.

Pozn.: 22 dní, cesta tam a zpět 1 km = 44 km. Splněno na 460% to by za minulého režimu nezvládla ani nejlepší dojička v Hoštickém kravíně.

Celá akce se rozjížděla opatrným tempem, ale jak se soutěž začala lámat do své druhé poloviny a odstupy mezi nejlepšími se zkracovaly, začal tuhý boj o každý kilometr.

Každé nastartování auta nebo popojetí šalinou znamenalo propad ve výsledkové listině. Každá zkratka či nevyjetí mohlo změnit vítěze na poraženého. Každý ujetý kilometr nakonec rozhodoval!

Bitva o stachana měsíce byla vyrovnaná do posledního dne a Filip mi nedovolit ani poslední den v měsíci vynechat, abych alespoň dorovnal jeho skvělou 100% pravidelnost.

(Nutno říct, že oproti Tomovi se jednalo pouze o 100%, což bylo před revolucí u dojiček spíše podprůměr, ale alespoň se máme s Filipem kam zlepšovat!)

Třetí místo nakonec přeci jen uhájit Jiří, i když stejně jako jiní se musel strachovat a dřít na kole do poslední chvíle.

Boj o KEŠ však nabídla daleko více napětí. Soutěž o KEŠ (Kilometrs Eater Šampión) byla vypsána v obou kategoriích (mužské i ženské). Původně hlavně proto, aby ženy měli vůbec nějakou šanci.

Až později jsme zjistili, že ženy by měly šanci i tak, neboť pokud nepočítám sebe, pak ženy opanovaly první 2 místa (jmenovitě Majka a Emily) v akci KEŠ a nechaly za sebou i taková esa jako Michala či Lukáše Landsmanna!

Michalovi nakonec nepomohl ani strhující záběr „horské etapy“, kdy ukrajoval z Majčina náskoku desítky a desítky kilometrů, ale mohl si za to sám.

Neboť poslední pátek v měsíci měl jedinečnou možnost – stačilo jen nebýt líný a vyrazit do Prahy na kole-  a mohl být jistě „in memoriam“ (nehodovost na D1 je vyhlášená) honorován jako šampión.

Leč na kdyby se nehraje, takže boj se nakonec soustředil pouze na dámy, kde Majka zvítězila o pouhých pár kilometrů před Emily. Michala může těšit alespoň to, že o celých 0,1 km (100 metrů) předjel 5tého Lukáše.

Konečné pořadí

Stachan=Pravidelnost

  1. Jan Trtílek – 100%
    Filip Juhaňák – 100%
  2. Jiří Salaj
  3. Lukáš Landsmann
  4. Michal Pachlopník
  5. Marie Lipovská
  6. Andrea  Najvárková
  7. Emília Černáčková
  8. Tomáš Kučírek
  9. Michal Němec
  10. Zdeněk Němec
    Vojtěch Smejkal
    Tomáš Pohořelský
  11. Václav Čáň
  12. Kristýna Čermáková
  13. Jan Najvárek

KEŠ (Kilometrs Eater Šampión)

  1. Jan Trtílek – 1 034,2 km
  2. Marie Lipovská – 427,1 km
  3. Emília Černáčková – 417,6 km (3 * 139,2)
  4. Michal Pachlopník – 400,3 km
  5. Lukáš Landsmann – 400,2 km (2 * 200,1)
  6. Zdeněk Němec
  7. Filip Juhaňák
  8. Jiří Salaj
  9. Tomáš Kučírek
  10. Andrea Najvárková
  11. Vojtěch Smejkal
  12. Michal Němec
  13. Tomáš Pohořelský
  14. Kristýna Čermáková
  15. Václav Čáň
  16. Jan Najvárek

Všem zúčastněným gratulujeme, dohromady jsme ujeli více jak 3,5 tisíce km (3603,7 km) a doufám, že příští rok již nebudou řádná omezení a budeme se konečně moci zúčastnit všichni a né jen hrstka vybraných!

Byl pozdní večer poslední máj,       (Hurá, konečně!!!)

večerní máj už nebyl kola čas,        (Zítra „píííp“ na kolo a pojedu pěkně autem)

Tomášův už nezval k soutěži hlas,   (Prý můžeme jezdit až do září – spadl z višně!?)

Honzo! Jirko! Majko! – Kde máte Vaše kola do háj(e)!

PS: Majka se celý měsíc těšila na to, že si skočí do KofiKofi pro „kafe na triko“ a vinou Microsoftu, protože Internet Explorer jí chybně aktualizoval stránku, tuto akci prošvihla.

IE už bylo nahrazeno Chromajzlem, ale tímto bych chtěl založit obálku na Majčino kafe – doufám, že přispějí zejména řidiči, kteří díky nám mohli celý měsíc parkovat na blondýnu, a nikdo si toho nevšiml. Předem děkuji!

Emília Černáčková, Jan Trtílek

JAVASCRIPT MINI AKADEMIE

Květen sa v ARTINe niesol v znamení JAVASCRIPT MINI AKADEMIE. Tá bola určená mladým talentom – stredoškolákom zaujímajúcich sa o programovanie. Prišli k nám z Výpočetky Lužánky. Akadémia prebiehala 2krát do týždňa, celkovo 8 lekcií po jeden a pol hodine. Zúčastnili sa jej štyria šikovní študenti a viedol ju náš skúsený JavaScript/Java vývojár a kolega Jarin Müller.

Obsahom lekcií bolo zoznámenie sa s JavaScriptom a písaním jednostránkových webových aplikácií s pomocou node.js a frameworku Angular a Bootstrap. Študenti napísali jednoduchú aplikáciu na spravovanie kontaktu a naučili sa používať jednoduchú databázu. Hlavne si však vyskúšali, ako sa programuje, používajú vývojárske nástroje, hľadá v dokumentácii, odstraňujú chyby a krok po kroku vylepšuje aplikácia. A navyše sa pri tom celkom bavili 🙂

Študentom ďakujeme za účasť, prajeme veľa úspechov s JavaScriptom a snáď sa o pár rokov stretneme na komerčných projektoch u nás v ARTINe  🙂

Emília Černáčková

js mini

ARTIN jezdí do práce na kole

ARTIN se stejně jako loni zapojil do akce „Do práce na kole“.

Letos se jen v Brně přihlásilo 17 Artiňáků, kteří nechali auto doma a celý měsíc jezdí do práce na kole, na koloběžce, na bruslích nebo pěšky.

Jako každoročně bylo vyhrazeno parkovací místo, které slouží jako kolárna. Přes chybějící parkovací místo si změnu pochvalují i řidiči.

Neboť parkovací místa pro auta zejí prázdnotou.

Je to hlavně tím, že euforie cesty do práce na kole strhla i neregistrované účastníky k tomu, aby nechali své vozy doma a dojeli do práce přinejhorším šalinou!

Naši šéfové se kromě aktivní účasti rozhodli podpořit akci i soutěží v pravidelnosti a ujeté vzdálenosti.

Ta změnila fádní cesty do práce v boj o každý kilometr, každou cestu a každou pozici v cíli.

Pozn.: Zatím jsme dohromady našlapali skoro 1300 kilometrů a to nejsme ani v půlce měsíce.

Ani počasí nás nezastaví!

Honza Trtílek

DSC01125 DSC01127

Lyžování Zillertal 2016 – sepsal a popsal Honza Trtílek

POZOR: Ti co nechtějí číst celý „dlouhý“ článek můžou najít na konci krátké SHRNUTÍ!

UPOZORNĚNÍ: Článek není vhodný pro děti a mladistvé! PEGY 18 (Drugs and Alcohol)

Panorama

Asi nikdo si nemohl nevšimnout, že hrstka odvážných ARTIŇáků se opět po roce vydala vzdorovat přírodním živlům do drsných Alpských hor.
Tento rok se počet odvážných mužů a žen vyšplhal až na číslo 19 a nebýt zákeřné chlapské nemoci na 7 písmen – mohlo nás být i více!

ARTIN

Zorganizovat a zrealizovat takto velkou a náročnou expedici je nelehký úkol i pro zkušený tým managerů.
Proto nás příjemně překvapilo, že mladý tým ve složení Honza Helán a Tomáš Kučírek to zvládli na jedničku a až na počasí vše fungovalo na výbornou.

Ti, co již absolvovali podobné expedice loni a předloni na Pitztalu, věděli částečně do čeho jdou. Lyže, Snowboard, Běžky, Freeriding, Speedskiing, Gaming atd.
Chyběli sice některé standardní disciplíny jako lezení v ledu, ale jejich místo zaujalo několik disciplín nových.

Rychlost

K novým výzvám patřil například Downhill – jeden svah, žádné překáždy a nemilosrdná časomíra, která oddělila zrno od plev během několika sekund. S časem 17:63 proletěl jako nejrychlejší cílem Michal Filipec následovaný, světe div se, Honzou Helánem na prkně – 17:64.

Další disciplínou bylo Super-G, které mělo dát šanci i dalším lyžařům, jako třeba mně (já při Downhillu brzdil už v půlce svahu, abych se nezabil).
Nicméně Michal F. ukázal, že umí i zatáčet a vyhrál s časem 23:89. Dokonce obsadil krásné 10 místo mezi všemi přítomnými lyžaři. A to tam v ten den trénoval i místní lyžařský klub!
Druhé místo pak patřilo Petru U. a třetí Michalovi P. a na mě s Tomem L. zbyly jen brambory. 🙁

Mlha

Jenže tohle rozlyžováníčko bylo jen začátkem! Odpoledne padla na středisko taková mlha, že i ptáci museli chodit pěšky.
Většinu lyžařů včetně mě odkázala na několik málo svážků v nižších polohách, kde si člověk viděl alespoň na špičky bot.
Naši „speedstři“ se však nezalekli – ve složení Tomáš L., Michal P., Michal F. a Mirek L. si vybrali tu nejprudší sjezdovku ponořenou do mlhy a s pomocí dobré paměti a boží vůle pokračovali v rychlostních disciplínách.

Lyžování v mlze bylo vůbec jednou z „vyhledávaných“ kratochvílí tohoto ročníku,a tak jsme se v této disciplíně stále zlepšovali a zlepšovali.

Časem už nám bylo jedno jestli je mlha nebo azuro – jezdilo pořád stejně rychle – myšleno hodně rychle.
Nezřídka se pak stávalo že:
– Celá skupina skončila v hlubokých závějích, neboť „vodič“ vzal značku kraje sjezdovky z druhé strany!
– Zbloudilý ARTIŇák ve snaze dohnat družstvo předjel nejen družstvo, ale minul i chatu s dunícím barem, kde jsme se měli sejít!
– Odvážná/ý snowbordistka/lyžař čelně narazil(a) do sněhové stěny, která byla stejně jako mlha „krásně“ bílá! Holt vozit helmu se vyplatí – zvlášť v mlze!

Les a Freeride

Protože někteří se mlhy „bojí“, schovala se celá naše freeridovo-snowboardová banda před mlhou do lesa.
Prašan, prudké svahy, husto vysázené stromy a sněhem zakryté pařezy, pak prověřily nejen jejich fyzickou a technickou připravenost, ale hlavně odvahu a rychlost rozhodování.
Holt, kdo se bojí, nesmí s Honzou do lesa! A vůbec, kdo se bojí nesmí s Honzou nikam!

Skialpy

Ještě než zahalila naše středisko bílo-bílá tma stihli naši snowboardaři i několik panenských FreeRidů.

Ke spoustě z nich si pak museli vyšlapat ski-alpinistickým způsobem v hlubokém sněhu i stovky metrů.
Tento způsob pohybu v horském terénu Jiřího S. nadchnul natolik, že šlapal pěšky některé části sjezdovky i dolů!
Což se málem podepsalo na Pájově zdraví, neboť ten na Jiřího hodinu čekal u vleku. Naštěstí ho v krvi hřál „zbytkový“ alkohol, takže na něj byl mráz krátký.

Přestože někteří sháněli lyžařské vybavení až na poslední chvíli (Ondra neměl lyže ani přeskáče ještě den před odjezdem).
Bylo na všech vidět, že se nepřijeli na hory jen tak flákat.
Všichni ať už začátečníci nebo zkušení sjezdaři najezdili na svazích desítky kilometrů a nastoupali a naklesali tisíce metrů.

Nejvíce se asi na lyžování těšil Jiří S., protože se hrnul na vlek tak rychle, že přehlédl turniket a zlomil o něj hůlku!
Se zlomeným pahýlem pak brázdil sjezdovky hlava-nehlava – spíš nehlava.
Když ho pak občas rozhodila nějaká mulda či nerovnost vypadal se svou zlomenou hůlkou jako vrah ze „Scary Movie“.
UPOZORŇENÍ: Během Jiřího lyžování nebylo zraněno ani zabito žádné zvíře.

Jídlo

Protože tentokrát nebylo v rámci ubyvování žádné jídlo – bylo třeba oprášit kulinářské umění a ráno i večer se vrhnout ke sporáku.
Zatímco snídaně byly poměrně jednotvárné: párky, vajíčka, párky, vajíčka, občas salám, občas vločky.
U večeří se konaly hotové hody. Přes klasiky jako hovězí guláš, řízky a boloňské špagety jsme se projedli až k pečeným pstruhům, čočce na kari nebo kuřeti Vindaloo.
Nechyběly ani zákusky: Domácí bábovky, perníky, buchty, sušenky, ale třeba i Tiramisu nebo RAW food buchta – vlastoruční výroby Honzy Helána.
Na opačném konci kulinářského žebříčku pak skončily pokusy jako Zelňačka ze sáčku nebo Fazole s párkem z konzervy.

Hry

Po kvalitní večeři, proložené saunou a mytím nás i nádobí jsme se sešli ve „společenské“ místnosti ke společenské konverzaci, konzumaci lehkého alkoholu a hraní her.
Do doby než jsme zažil jak hraje Pája nebo Radovan BANG, považoval jsem tuto hru za poměrně rychlou hru, určenou spíše k obecnému pobavení než k soutěžení.
Pajá s Radovanem ji však dokázali proměnit ve vypjatou šachovou partii, kde si každý 2x okousal všechny nehty než se dostal znovu na tah.
Původně jsme si mysleli, že za to může daná hra (tedy BANG), ale jak se ukázalo,
Pája dokázat hrát i UNO (něco jako sedma/prší) s takovou rozvahou, že jedno kolo UNA trvalo 6 lidem stejně dlouho jako jiným 6 lidem celá jedna hra BANG – včetně zabití šerifa.

 

Alkohol

Dobrou náladu neudržovaly jen hry a společenská konverzace, ale i „lehká“ konzumace alkoholu. Začínalo se zlehka pivem, vínem a různými likéry, pak před ochutnávkou slivovice až whiskey a míchaným nápojům.

Míchala se nejdříve klasika, RUM s kolou a Grog, pak došel RUM, tak se přešlo na Jagermeistra s kolou a když už došli Jagermeistři, tak se do koly namíchala 12ti-letá whiskey!
Naštěstí znalci whiskey byli jen 2 a nebyli to naši „kulturisti“, tak se chystaná potyčka omezila jen na pár peprnějších výrazů jako, kterej de-Bill nalil Whiskey do koly.
Speciální poděkování patří Michalovi a Michalovi za to, že „dobrovolně“ poskytli svoji ložnici jako společenskou místnost a obětovali svůj spánek pro dobro všech ostatních!

To be continue ..

Povídat by se dalo celé hodiny, ale kdo by to četl. 
Takže přístě si povíme o tom, jak dobře bylo vybaveno naše FreeRidové družstvo pípáky, sondami a lopatkami. Akorát někteří by si v případě potřeby museli pro pár věcí skočit do auta!
Kolikrát musí běžný ARTIŇák vyběhnout schody do apartmánu, aby ráno našel helmu, rukavice, lyžáky atd.
Kolik dřeva nařezal přes noc Pája! Řev jeho pily byl tak hlasitý, že vyhnal Ondru spát až na chodbu.
Že není lepší zábava, než po celém dnu sjíždět rozbředlou a muldovatou sjezdovkou dolů do údolí (s armádou podobně „chytrých“ lyžařů).
Jak někteří vyráželi na hory bez lyžařského oblečení, že ten kdo první vyjede nemusí první přijet atd. atd.

Shrnutí

Lyžařský prodloužený víkend s ARTINem se nesl v duchu:
• Rychlosti – Sjezdařské umění podtrhl Michal F. pěkným desátým časem na BMW Super-G. Specialitou některých byl pak sjezd černých sjezdovek v TOTÁLNÍ mlze!
• Freeridu – Snowboardaři v čele s Honzou pojezdili snad vše co se dalo a když už nebylo co, tak z nudy jezdili mezi stromu v lese!
• Ski-Alpinismu – Kromě Freeriderů našlapal několik kilometrů ve sněhu i Jiří (povětšinu však směrem z kopce ;-))
• Dobrého jídla – Zde se kromě klasiky jako guláš, boloňské špagety a míchaná vejce objevili i gurmánské speciality jako pečený pstruh, čočka na kari, kuře Vindaloo, atd. (Byly zde i opačné případy jako třeba fazole s párkem z konzervy ?)
• Her – BANG, UNO, Brouci, atd. Někteří však hráli šachy ať se hrálo co se hrálo, takže se nezřídka stalo, že jedno kolo u UNA trvalo déle než celá jedna hra BANGu.
• a samozřejmě Dobré nálady – Ke zlepšení nálady se podávaly různé míchané i nemíchané nápoje. Například do Coca-Coly s lil nejdříve RUM, pak Jagermaister a nakonec i 12 letá Whisky!