JAVASCRIPT MINI AKADEMIE

Květen sa v ARTINe niesol v znamení JAVASCRIPT MINI AKADEMIE. Tá bola určená mladým talentom – stredoškolákom zaujímajúcich sa o programovanie. Prišli k nám z Výpočetky Lužánky. Akadémia prebiehala 2krát do týždňa, celkovo 8 lekcií po jeden a pol hodine. Zúčastnili sa jej štyria šikovní študenti a viedol ju náš skúsený JavaScript/Java vývojár a kolega Jarin Müller.

Obsahom lekcií bolo zoznámenie sa s JavaScriptom a písaním jednostránkových webových aplikácií s pomocou node.js a frameworku Angular a Bootstrap. Študenti napísali jednoduchú aplikáciu na spravovanie kontaktu a naučili sa používať jednoduchú databázu. Hlavne si však vyskúšali, ako sa programuje, používajú vývojárske nástroje, hľadá v dokumentácii, odstraňujú chyby a krok po kroku vylepšuje aplikácia. A navyše sa pri tom celkom bavili 🙂

Študentom ďakujeme za účasť, prajeme veľa úspechov s JavaScriptom a snáď sa o pár rokov stretneme na komerčných projektoch u nás v ARTINe  🙂

Emília Černáčková

js mini

ARTIN jezdí do práce na kole

ARTIN se stejně jako loni zapojil do akce „Do práce na kole“.

Letos se jen v Brně přihlásilo 17 Artiňáků, kteří nechali auto doma a celý měsíc jezdí do práce na kole, na koloběžce, na bruslích nebo pěšky.

Jako každoročně bylo vyhrazeno parkovací místo, které slouží jako kolárna. Přes chybějící parkovací místo si změnu pochvalují i řidiči.

Neboť parkovací místa pro auta zejí prázdnotou.

Je to hlavně tím, že euforie cesty do práce na kole strhla i neregistrované účastníky k tomu, aby nechali své vozy doma a dojeli do práce přinejhorším šalinou!

Naši šéfové se kromě aktivní účasti rozhodli podpořit akci i soutěží v pravidelnosti a ujeté vzdálenosti.

Ta změnila fádní cesty do práce v boj o každý kilometr, každou cestu a každou pozici v cíli.

Pozn.: Zatím jsme dohromady našlapali skoro 1300 kilometrů a to nejsme ani v půlce měsíce.

Ani počasí nás nezastaví!

Honza Trtílek

DSC01125 DSC01127

Lyžování Zillertal 2016 – sepsal a popsal Honza Trtílek

POZOR: Ti co nechtějí číst celý „dlouhý“ článek můžou najít na konci krátké SHRNUTÍ!

UPOZORNĚNÍ: Článek není vhodný pro děti a mladistvé! PEGY 18 (Drugs and Alcohol)

Panorama

Asi nikdo si nemohl nevšimnout, že hrstka odvážných ARTIŇáků se opět po roce vydala vzdorovat přírodním živlům do drsných Alpských hor.
Tento rok se počet odvážných mužů a žen vyšplhal až na číslo 19 a nebýt zákeřné chlapské nemoci na 7 písmen – mohlo nás být i více!

ARTIN

Zorganizovat a zrealizovat takto velkou a náročnou expedici je nelehký úkol i pro zkušený tým managerů.
Proto nás příjemně překvapilo, že mladý tým ve složení Honza Helán a Tomáš Kučírek to zvládli na jedničku a až na počasí vše fungovalo na výbornou.

Ti, co již absolvovali podobné expedice loni a předloni na Pitztalu, věděli částečně do čeho jdou. Lyže, Snowboard, Běžky, Freeriding, Speedskiing, Gaming atd.
Chyběli sice některé standardní disciplíny jako lezení v ledu, ale jejich místo zaujalo několik disciplín nových.

Rychlost

K novým výzvám patřil například Downhill – jeden svah, žádné překáždy a nemilosrdná časomíra, která oddělila zrno od plev během několika sekund. S časem 17:63 proletěl jako nejrychlejší cílem Michal Filipec následovaný, světe div se, Honzou Helánem na prkně – 17:64.

Další disciplínou bylo Super-G, které mělo dát šanci i dalším lyžařům, jako třeba mně (já při Downhillu brzdil už v půlce svahu, abych se nezabil).
Nicméně Michal F. ukázal, že umí i zatáčet a vyhrál s časem 23:89. Dokonce obsadil krásné 10 místo mezi všemi přítomnými lyžaři. A to tam v ten den trénoval i místní lyžařský klub!
Druhé místo pak patřilo Petru U. a třetí Michalovi P. a na mě s Tomem L. zbyly jen brambory. 🙁

Mlha

Jenže tohle rozlyžováníčko bylo jen začátkem! Odpoledne padla na středisko taková mlha, že i ptáci museli chodit pěšky.
Většinu lyžařů včetně mě odkázala na několik málo svážků v nižších polohách, kde si člověk viděl alespoň na špičky bot.
Naši „speedstři“ se však nezalekli – ve složení Tomáš L., Michal P., Michal F. a Mirek L. si vybrali tu nejprudší sjezdovku ponořenou do mlhy a s pomocí dobré paměti a boží vůle pokračovali v rychlostních disciplínách.

Lyžování v mlze bylo vůbec jednou z „vyhledávaných“ kratochvílí tohoto ročníku,a tak jsme se v této disciplíně stále zlepšovali a zlepšovali.

Časem už nám bylo jedno jestli je mlha nebo azuro – jezdilo pořád stejně rychle – myšleno hodně rychle.
Nezřídka se pak stávalo že:
– Celá skupina skončila v hlubokých závějích, neboť „vodič“ vzal značku kraje sjezdovky z druhé strany!
– Zbloudilý ARTIŇák ve snaze dohnat družstvo předjel nejen družstvo, ale minul i chatu s dunícím barem, kde jsme se měli sejít!
– Odvážná/ý snowbordistka/lyžař čelně narazil(a) do sněhové stěny, která byla stejně jako mlha „krásně“ bílá! Holt vozit helmu se vyplatí – zvlášť v mlze!

Les a Freeride

Protože někteří se mlhy „bojí“, schovala se celá naše freeridovo-snowboardová banda před mlhou do lesa.
Prašan, prudké svahy, husto vysázené stromy a sněhem zakryté pařezy, pak prověřily nejen jejich fyzickou a technickou připravenost, ale hlavně odvahu a rychlost rozhodování.
Holt, kdo se bojí, nesmí s Honzou do lesa! A vůbec, kdo se bojí nesmí s Honzou nikam!

Skialpy

Ještě než zahalila naše středisko bílo-bílá tma stihli naši snowboardaři i několik panenských FreeRidů.

Ke spoustě z nich si pak museli vyšlapat ski-alpinistickým způsobem v hlubokém sněhu i stovky metrů.
Tento způsob pohybu v horském terénu Jiřího S. nadchnul natolik, že šlapal pěšky některé části sjezdovky i dolů!
Což se málem podepsalo na Pájově zdraví, neboť ten na Jiřího hodinu čekal u vleku. Naštěstí ho v krvi hřál „zbytkový“ alkohol, takže na něj byl mráz krátký.

Přestože někteří sháněli lyžařské vybavení až na poslední chvíli (Ondra neměl lyže ani přeskáče ještě den před odjezdem).
Bylo na všech vidět, že se nepřijeli na hory jen tak flákat.
Všichni ať už začátečníci nebo zkušení sjezdaři najezdili na svazích desítky kilometrů a nastoupali a naklesali tisíce metrů.

Nejvíce se asi na lyžování těšil Jiří S., protože se hrnul na vlek tak rychle, že přehlédl turniket a zlomil o něj hůlku!
Se zlomeným pahýlem pak brázdil sjezdovky hlava-nehlava – spíš nehlava.
Když ho pak občas rozhodila nějaká mulda či nerovnost vypadal se svou zlomenou hůlkou jako vrah ze „Scary Movie“.
UPOZORŇENÍ: Během Jiřího lyžování nebylo zraněno ani zabito žádné zvíře.

Jídlo

Protože tentokrát nebylo v rámci ubyvování žádné jídlo – bylo třeba oprášit kulinářské umění a ráno i večer se vrhnout ke sporáku.
Zatímco snídaně byly poměrně jednotvárné: párky, vajíčka, párky, vajíčka, občas salám, občas vločky.
U večeří se konaly hotové hody. Přes klasiky jako hovězí guláš, řízky a boloňské špagety jsme se projedli až k pečeným pstruhům, čočce na kari nebo kuřeti Vindaloo.
Nechyběly ani zákusky: Domácí bábovky, perníky, buchty, sušenky, ale třeba i Tiramisu nebo RAW food buchta – vlastoruční výroby Honzy Helána.
Na opačném konci kulinářského žebříčku pak skončily pokusy jako Zelňačka ze sáčku nebo Fazole s párkem z konzervy.

Hry

Po kvalitní večeři, proložené saunou a mytím nás i nádobí jsme se sešli ve „společenské“ místnosti ke společenské konverzaci, konzumaci lehkého alkoholu a hraní her.
Do doby než jsme zažil jak hraje Pája nebo Radovan BANG, považoval jsem tuto hru za poměrně rychlou hru, určenou spíše k obecnému pobavení než k soutěžení.
Pajá s Radovanem ji však dokázali proměnit ve vypjatou šachovou partii, kde si každý 2x okousal všechny nehty než se dostal znovu na tah.
Původně jsme si mysleli, že za to může daná hra (tedy BANG), ale jak se ukázalo,
Pája dokázat hrát i UNO (něco jako sedma/prší) s takovou rozvahou, že jedno kolo UNA trvalo 6 lidem stejně dlouho jako jiným 6 lidem celá jedna hra BANG – včetně zabití šerifa.

 

Alkohol

Dobrou náladu neudržovaly jen hry a společenská konverzace, ale i „lehká“ konzumace alkoholu. Začínalo se zlehka pivem, vínem a různými likéry, pak před ochutnávkou slivovice až whiskey a míchaným nápojům.

Míchala se nejdříve klasika, RUM s kolou a Grog, pak došel RUM, tak se přešlo na Jagermeistra s kolou a když už došli Jagermeistři, tak se do koly namíchala 12ti-letá whiskey!
Naštěstí znalci whiskey byli jen 2 a nebyli to naši „kulturisti“, tak se chystaná potyčka omezila jen na pár peprnějších výrazů jako, kterej de-Bill nalil Whiskey do koly.
Speciální poděkování patří Michalovi a Michalovi za to, že „dobrovolně“ poskytli svoji ložnici jako společenskou místnost a obětovali svůj spánek pro dobro všech ostatních!

To be continue ..

Povídat by se dalo celé hodiny, ale kdo by to četl. 
Takže přístě si povíme o tom, jak dobře bylo vybaveno naše FreeRidové družstvo pípáky, sondami a lopatkami. Akorát někteří by si v případě potřeby museli pro pár věcí skočit do auta!
Kolikrát musí běžný ARTIŇák vyběhnout schody do apartmánu, aby ráno našel helmu, rukavice, lyžáky atd.
Kolik dřeva nařezal přes noc Pája! Řev jeho pily byl tak hlasitý, že vyhnal Ondru spát až na chodbu.
Že není lepší zábava, než po celém dnu sjíždět rozbředlou a muldovatou sjezdovkou dolů do údolí (s armádou podobně „chytrých“ lyžařů).
Jak někteří vyráželi na hory bez lyžařského oblečení, že ten kdo první vyjede nemusí první přijet atd. atd.

Shrnutí

Lyžařský prodloužený víkend s ARTINem se nesl v duchu:
• Rychlosti – Sjezdařské umění podtrhl Michal F. pěkným desátým časem na BMW Super-G. Specialitou některých byl pak sjezd černých sjezdovek v TOTÁLNÍ mlze!
• Freeridu – Snowboardaři v čele s Honzou pojezdili snad vše co se dalo a když už nebylo co, tak z nudy jezdili mezi stromu v lese!
• Ski-Alpinismu – Kromě Freeriderů našlapal několik kilometrů ve sněhu i Jiří (povětšinu však směrem z kopce ;-))
• Dobrého jídla – Zde se kromě klasiky jako guláš, boloňské špagety a míchaná vejce objevili i gurmánské speciality jako pečený pstruh, čočka na kari, kuře Vindaloo, atd. (Byly zde i opačné případy jako třeba fazole s párkem z konzervy ?)
• Her – BANG, UNO, Brouci, atd. Někteří však hráli šachy ať se hrálo co se hrálo, takže se nezřídka stalo, že jedno kolo u UNA trvalo déle než celá jedna hra BANGu.
• a samozřejmě Dobré nálady – Ke zlepšení nálady se podávaly různé míchané i nemíchané nápoje. Například do Coca-Coly s lil nejdříve RUM, pak Jagermaister a nakonec i 12 letá Whisky!

SpartanRace vs NightRunner

Přinášíme vám unikátní rozhovor s vedoucími týmů „bláznů“, jenž se rozhodli si víkend zpříjemnit vycházkovým během v končinách dalekých a velice kopcovitých. Na jedné straně účastnice NightRunneru (artiňačky) a na druhé účastníci SpartanRace Super (artiňáci). Kdo z nich to měl náročnější a kdo je větší borec??? …to si rozhodněte sami.

Jak jste se na závod připravovali?

(N) V rámci tréninkového plánu jsme zvolily vyčkávací taktiku. Hlavně nárazově a nijak se neuštvat. Pouze jedné člence týmu „ruplo v bedně“ a na začátku září si střihla oficiální závod v centru Prahy. Ale její snaha o vyprovokování aktivity byla úspěšně zadupána do země a jelo se dál podle plánu.

NightRunner Artin

(S) Co se týká fyzické přípravy na závod, ten jsme pojali velmi svědomitě a začali jsme chodit všichni po schodech do práce. Kanceláře máme hned v pátém patře. A kluci, co byli na projektu, chodili dokonce celé jedno patro. Někteří z nás chodívali běhat, mučit se do posilovny a to aspoň jednou týdně. Vždyť je to přece jenom fyzicky náročnější, než nějaký krátký “noční běh s lucerničkou na čele”.

Spartan Race Artin

Jaká byla “úmrtnost” před závodem a proč?

(N) Vzhledem k tomu, že závod se měl běžet ve tmě a mezi fyzické překážky měly být namixovány i logické úkoly, dalo se vcelku pochopit, že pánská část firmy prostě dostala strach a i ten jediný, který se nám do týmu původně nahlásil, týden předem účast vzdal s jakousi výmluvou „na bolavý kotník“.  Ze slibovaného ženského osazenstva nám ubyla pouze jedna duše, a ta se ani nemusela vymlouvat, s tím se tak nějak už delší dobu počítalo.

(S) Z devíti nadšenců, zbylo 7 schopných Spartanů. S blížícím se termínem závodu se stalo, že jeden nadšenec dostal tak silnou pánskou nemoc (rýmičku), že se nakonec také nemohl zúčastnit.

Povzbuzovali jste se navzájem?

(N) Náš tříčlenný tým držel od začátku silně při sobě. Překážky jsme zásadně zvládaly společnými silami, když jedné zrovna došly síly, ostatní dvě jí podepíraly, doslova. Protože některé překážky vyžadovaly téměř nadlidské fyzické ale i psychické úsilí. Při běhu byla taktika jasná. Jedna běžela vepředu, prorážela tmu, a hlásila dozadu možné překážky v terénu. Prostřední běžkyně posílala tuto informaci dál a kontrolovala, jestli za sebou vidí komíhající kužel světla z čelovky třetí členky týmu, která měla zároveň za úkol brzdit případné dorážející soupeře.

NightRunner Artin

(S) Ano.  Běželi jsme od začátku do konce s kolegou, se kterým jsme se při náhodných (a velice častých) výpadcích neustále podporovali. Nejvíc mě ale potěšila atmosféra celého závodu – ač všichni běželi za sebe (či za tým) bylo velice častým jevem, že při výpadku jiného ze závodníků se někdo zastavil, zeptal se “Seš v pořádku, nechceš pomoct”, což ve finále člověku dodalo mnohem víc sil a hlavně ho to velice příjemně zahřálo (aspoň na srdci), jinde to ani při 4 °C a ledovém větru nešlo.

Spartan Race Artin

Jaká byla motivace?

(N) Motivace byla jednoduchá. Jedna se kdysi zbláznila a navrhla ostatním běžet překážkový běh ve tmě. Ale proč vlastně nezkusit něco nového? Navíc běh ve tmě a v terénu je mnohem náročnější než běh za světla. Jako sorry, za světla je to lážo plážo, když vidím, kam běžím, co mám před sebou a z předchozích ročníků dokonce vím, jaké překážky mě čekají.

(S) Překonat sám sebe a své limity. K závodu mě dostal kolega z práce, kterému jsem v poslední době dělal osobního šoféra. Jednoho dne přišel dotaz: “Nechceš jet na Spartana”. Když doplnil, že jde o závod dlouhý víc než 15 km, je tam přes 20 překážek a za každou, kterou neuběhneš, si dáš 30 angličáku, nezbývalo mi při mém zdravém rozumu jinak než souhlasit.

Jak dlouho jste vybírali outfit?

(N) Ani moc dlouho ne, jako artiňačky s přirozeným půvabem, jsme ani neměly tu potřebu, což, předpokládám, u našich kolegů nebylo tak snadné…

(S) Outfit, co to je? Boty, tričko a trenky má doma snad každý, ne? Plány byly veliké, ale při dojetí do Jeseníků a zjištění, že teploměr v autě ukazuje 4 °C jsme na sebe naházeli všechno, co jsme našli v autě i pod ním 🙂

Co bylo v závodě nejhorší a na co naopak budete rádi vzpomínat?

(N) Dopředu se proslýchalo cosi o plavení na voru s pomocí dlouhé tyče přes rybník. Tato disciplína se pro nás, zkušené vodačky prověřené Sázavou i Vltavou, ukázala být nakonec jako jedna z nejrychlejších. Dokonce jsme daly dohromady i správné pořadí obrázků, které jsme si měly zapamatovat tak cca 500 m po startu a pamatovat si je po téměř celý závod. Celkem nemilé také bylo, když člověk po úspěšném absolvování obávané překážky vlastně téměř suchou nohou, zahučí po kolena do bahna, to se pak po zbytek závodu běhá s neplánovanou bahenní zátěží.

NightRunner Artin

(S) Počasí a nedostatek energie u občerstvovacích stánků. Nejlepší byla atmosféra závodu a pocit po doběhnutí. Vždyť je přece motto závodu “Pochopíš až v cíli” :-).

Spartan Race Artin

Vtipná historka ze závodu?

(N) No to by bylo nadlouho. Tak běžely jsme spolu tři ženy, to už je minimálně o spoustu průpovídek na jednotlivých stanovištích postaráno. Při úkolu slézání do studně, zde kolegyně objevila skutečnou „žábu na prameni“, o které nevěděli ani samotní organizátoři.

(S) No spíš před závodem. Jednoho kolegu jsme přemluvili asi hodinu a půl před odjezdem na závod, ať jde s námi. Pustili jsme mu video, kde bylo pár nosítek, asi tak tuna bahna a naprosto zničení lidé. No pak už mu nezbývalo nic jiného, než jet. Prostě stačí malinko vyhecovat a raději vypustí duši, než aby odmítl. No a sotva se vrátil ze závodu, tak trénuje na dalších 6 závodů, které pokoří v dalším roce.

Jaký byl pocit po doběhnutí?

(N) Ve zkratce? Asi takhle: „Do …píp…, ještě že už je konec.“ A pak taky: „Kde, sakra, točí to pivko?“

NightRunner Artin

(S) Neskutečný. Hlavně mě nejvíc potěšilo, že jsme dali bandu asi 5 žab, který s námi vybíhaly. Asi v půlce závodu nás předběhly, v tom okamžiku jsme se shodli s kolegou, že i kdybychom měli umřít, tak do cíle doběhneme před nimi a tak se i naštěstí stalo. Navíc těsně před cílem jsme měli tu možnost se brodit 300m potokem a přitom se vykoupat. Tudíž cílovou rovinku jsme proběhli čistí, krásně voňaví a blátem nasáklí.

Zúčastníte se příště?

(N) Tak to každopádně!!! Protože těžko najdete v dnešní době závod, po jehož absolvování ještě zbytek noci prosedíte kolem ohně s organizátory, popíjíte, hrajete na kytaru a zpíváte. Ráno vám ještě dovezou snídani a vy jste zřejmě tak omámeni čerstvým šumavským vzduchem, že je vám úplně jedno, že tam měli být sprchy a nějak to prostě nevyšlo. Tudíž se do Prahy vracíte unavení, bolaví, nevonící, ale náramně spokojení.

NightRunner Artin

(S) Jinak to ani nejde, jednou Sparťanem, vždycky Sparťanem. Už máme natrénován i válečný pokřik AROOOO!!!

Spartan Race Artin

Rytířské hry bez hranic

Bylo nebylo… za devatero horami a devatero řekami v království, kterému vládl král Thomas Artinius II. a královna Martyna Sličná, konaly se v okolí jejich sídelního hradu Kácova slavné to hry rytířské…

teambuilding kacov artin

No fajn a teď si povíme, jak to bylo ve skutečnosti. Letošní celofiremní teambuildingová akce slibovala mnohé. Napětí vzrůstalo nejen v účastnících, ale i v samotném organizačním týmu. Jeden z organizátorů svými pozvánkami, upoutávkami a neustále se měnícími organizačními pokyny bombardoval mailové schránky všech zúčastněných. Ne nadarmo se mu neoficiálně začalo přezdívat „Kácovský spammer“.

teambuilding kacov artin

Nás to ale neodradilo a na akci jsme v hojném počtu dorazili už v pátek večer.

teambuilding kacov artinteambuilding kacov artin

V sobotu ráno byly týmy nastoupeny, kupodivu po pátečních „oslavách“ v plném počtu, a naplněny očekáváním z nadcházejících událostí. Bojovalo se o mnohé – o rytířský titul, čest a slávu. Po složení nezbytné přísahy („Vaše Veličenstvo, vážně bylo nezbytně nutné nechat ty ubohé dívky a ženy klečet?“)

teambuilding kacov artin

jsme mohli vyrazit za plněním mnoha úkolů, ať už fyzicky, logicky nebo intelektuálně náročných. Každý si v tom nepřeberném množství jistě našel tu svou oblíbenou disciplínu. Mně osobně se nejvíce vryla do paměti disciplína přetahování na obrovské pneumatice přes „rozbouřené jezero“ bez kontaktu s vodou. Kdy kolega zařval „Jak se do toho leze?“ a skočil. Téměř celý se ponořil do prostoru uprostřed pneumatiky a na konci jezera už z něj trčela jen hlava.

teambuilding kacov artinteambuilding kacov artin

teambuilding kacov artinteambuilding kacov artin

Nutno zdůraznit, že všichni měli velice soutěživého ducha. Důkazem jest vůle skákat v pytli dál i po několika „držkopádech“. Případně snaha v roli trakaře dojet až do cíle, prvně po rukách, v půli cesty po loktech a do cíle musel být trakař dotáhnut za nohy…

Po téměř celodenní námaze a snažení, při němž jsme získali jak duševní tak fyzické šrámy, jsme králi a královně odevzdali záznamy svých výkonů a napjatě očekávali závěrečnou disciplínu. Systém našeho vzájemného zápolení v „podtahování pod kýlem“ nám zůstal téměř do samotného závěru utajen. Pravda, že kdybychom věděli dříve, co nás čeká, tak bychom se až tak netěšili. Šup do vody, chycení se provazu a čekání, která družina bude v ručkování rychlejší a dotáhne vybraného chudáka až na druhý břeh. Nutno podotknout, že v bazénu byl shlédnut velký pavouk, který vybraným dámám na odvaze zrovna nepřidal…

teambuilding kacov artinteambuilding kacov artin

teambuilding kacov artinteambuilding kacov artin

Poslední body byly rozděleny a nakonec i sečteny. Poděkování patří celému organizačnímu týmu, protože zážitek to byl neobyčejný. Pasováni na rytíře byli sice jen někteří, ale vítězové jsme nakonec byli všichni. Únava a spokojenost byly totální a nad Kácovem se vznášel „týmový duch“.  Snad tam na nás počká i do příště.

A jak jsme začali, tak také i skončíme. V kácovském království radost a veselí zavládlo nevídané. A pokud všichni nezemdleli únavou, tak tam dodnes žijí šťastně….

teambuilding kacov artin