TeamBuilding Buchlov 2016 – tak, jak jsme ho zažili my všichni, vše sepsal Honza Trtílek

 

 

Někteří jedou na TB(TeamBuilding), aby se opili,
někteří aby se pobavili,
někteří aby si pokecali,
někteří aby se něco dozvěděli,
někteří aby se dobře najedli a napili,
někteří aby otestovali svou fyzickou zdatnost,
někteří aby otestovali svou mentální sílu,
někteří aby si odpočinuli od stereotypu,
někteří aby si zaplavali (v plavkách i bez) či zahráli PING-PONG,
někteří aby si zalezli na skalách,
někteří aby si zašermovali a zastříleli z luku,
někteří aby si zaběhali,
někteří aby si zramovali,
někteří aby nasáli atmosféru při zpěvu u ohně,
někteří aby opět posunuli svoje limit (ať už v čemkoliv).

 

Ale pravý ARTIŇák  to chce prostě všechno – a nejlépe vše v jednom a na jedno místě.
But REAL ARTIN man wants it „fuc*ing“ ALL

Ptáte se, kde se dá něco takového zažít – zkomprimováno do jednoho dne do jednoho místa.
Odpověď je jednoduchá stačilo o víkendu vyrazit s ARTINem na Buchlov!

V+íichni

Zdatnější z nás vyrazili už v pátek, protože věděli, že na ARTIN TB je třeba se trochu připravit!
Propláchnout játra, rozhýbat ztuhlé tělo a potrénovat hlasivky.

 

Já bohužel dorazit až v sobotu ráno, takže jsem mohl je pozorovat vstávání oživlých mrtvol a pochod Zombie na snídani.
(Naštěstí jsem nebyl k snídani já, ale slušně zásobený bufet, který většině mých kolegů vrátil„skoro“ původní barvu a pohyby.)

 

Jen z doslechu jsem se zpětně dozvěděl, že všechny skály pokořeny již do setmění, bazén zaplněn nahými těly (tělem) brzy po desáté a bar byl totálně vypitý už před půlnocí.
Co se dělo po půlnoci již mlhavá paměť či dostatek soudnosti přítomných nedovolovala publikovat, ale intenzita předešlých probdělých hodin přesto byla zapsána v pohledech mnohých přeživších.

 

Nicméně ten pravý TB začal teprve v sobotu. Vše začalo lehkým přestavením týmů a našich průvodců z řad Slovenských skautů.
Potuď bylo vše v pořádku. Byly nám rozdány instrukce, knížečky s harmonogramem a barevné pásky, abychom se náhodou nezapletli do jiného týmu.
(U některých týmů to bylo zbytečné, že Zelení?).

Zelen+ş1Zelen+ş2

 

A teď to začlo! Dle přesně definovaného „našponovaného“ harmonogramu nás čekalo 10 drsných disciplín:

kde jsme se prodírali úzkými škvírami s nedostatkem kyslíku,
vařily mozkové závity v ledové vodě,
probírali se špínou a (promiňte mi) „sra*kami“,
smažili hamburgery rychleji než McDonald team,
vlastními rukami zapalovali oheň,
prováděli chemický rozbor sloučeni primitivními metodami,
chodili po rukou a ryli zem „rypákem“ jako červené myši,
učili se levitovat nad zemí bez pomoci vlastních končetin,
šplhali ve výškách po provazových žebřících bez jakéhokoliv jištění a
luštily šifry zakódované v cizím jazyce.

 

 

 

Zebrik

Perly1Perly2Pi+íkvorky1Pi+íkvorky2

Na závěr pak proběhla závěrečná řež v podobě štafety, která zbrázdila naše trika blátempotem u některých i krví!
Protože ztráty jsou povoleny, pokračoval Zelený tým ve štafetě i bez svého lídra, který byl postupně zašlapáván soupeři do travnatého podkladu.
(Pro členy Zeleného týmu máme dobrou zprávu, Petr Matějka svůj pád přežil!)

 

Po sečtení a odečtení všech hlavních i vedlejší bodů, nalezení správných koeficientů, tak aby mohl vyhrát ten nejlepší tým, byly vyhlášeny výsledky.
Že je znalost jazyků důležitá, dokázaly oba slovenské týmy, mezi které se na stříbrnou pozici dokázal (i díky správnému nastavení koeficientů) vklínit, stříbrný tým.
Pozn.Red.:  Zlatý tým byl před začátkem soutěže raději rozpuštěn – co kdyby „náhodou“ vyhrál!

Pi+íkvorkyWTFRukaNoha1T¦Ťsto1T¦Ťsto2

Hlavní výhrou byla ochutnávka piva s přednáškou přímo v areálu hotelu.
Jakožto 4tý tým v pořadí jsme nejdříve výhru oplakali (zvláště kvůli Pájovi), ale později jsme se shodli, že všeobecné veselí, popíjení a zábava asi přeci jen byla lepší než jakákoliv přednáška.

 

Protože BAR již od předešlého dne značně rychle vysychal. Obvolal Pája již den předem půlku ARTINu, aby ti, co dorazí až v sobotu, přivezli nějaké zásoby.
Žádost kolegy je pro nás posláním, takže např. Majka ještě o půlnoci v županu přebíhala v Bystrci čtyřproudovku, aby na protější benzínce koupila Jagermeistra!

 

Nicméně i přes slušné zásoby na pokoji číslo 1, bylo ve dvě hodiny ráno téměř vše vypito.
Což znamenalo, že původní 7mi-boj (pivo, víno, radler, jegr, kapitán, rum, tulamorka) musel být rozšířen na 10ti a více boj:
„Bo se prostě pilo,
co na BARu zbylo“!

 

Závěr se pak nesl v duchu hudby, kdy jedni trsali na nejnovější hity a chladili svá těla zevnitř pivem a zvenku vodou z bazénu a„Ti druzí“ za doprovodu kytary a příčné flétny marně lovili slova starších i novějších táborových hitů.

Až se oheň trochu rozhořel a řady trochu prořídli, mohl jsem i já se svých silným, lehce nakřáplým anebezpečně falešným hlasem pustit do díla.
Teprve tehdy dokázali ostatní docenit krásné melodické hlasy naši hudebně nadanějších kolegů, ale to už bylo bohužel pozdě. 😉

Takže jsem to někdy kolem 4-5 hodiny ranní zapíchli.

T+íbor+ík

Baz+ęnP+íja

 

Po vydatném 3-4 hodinovém spánku jsme se opět všichni krásní a svěží sešli na bohaté snídani.
Hlavním tématem, kromě blížícího se středověkého šermulezení na skalách a neúprosně sekazícího počasí, bylo téma, které by se dalo shrnout pod jedno heslo: „Celozávodní pondělníSICKDAY„.

 

THE END