Via Ferrata – Poprvé a naposled?

Když si párkrát zkusíte „stěnu“ či lanové centrum, tak vás přemůže chuť lézt „naživo“. Hmm, pro začátečníky ideálně ferraty. Našla jsem tedy dvoudenní kurzík v Rakouských alpách.  Objednáno, zaplaceno, následně jsem našla video z kurzu, co nás čeká a byla jsem „mile“ překvapena a zbytku týmu to raději ani neukazovala. Jak se totiž při bližším zkoumání zájezdu ukázalo, že pro úplné začátečníky to jaksi nebylo.

1. Den

Plánovaný příjezd byl v 20:00. Což se nám moc nepovedlo, protože GPS nás zavedla do ulice, kde měl být hotel. Nebyl. Byla tam prodejna nábytku. Kolega sice stále tvrdil, že to je ono, ale v nábytkářství se nám moc bydlet nechtělo. Naštěstí občané byli milí a nápomocní. Jeden pán nás tam chtěl i odvézt, ale do cizího auta se nám s kolegyní moc nechtělo. Ve finále jsme zjistili, že náš hotel je ukryt v parku. Tedy v 21:00 jsem konečně dorazili do cíle. Čekala nás večeře a instruktáž. Po které jsme se chtěli sbalit a odjet, ale bylo nám to trapné.

2. Den

V 8:00 se vyjíždělo na první cvičnou ferratu, abychom si vyzkoušeli do čeho jdem. Horší než samotná ferrata bylo k ní vůbec dojít. Hodinka po „modré“, která tedy modrá vůbec nebyla. V půli cesty jsem myslela, že umřu a na ferratu ani nedojdu. Došla. S menším infarktem. Poté 15 minutový sešlap dolů, kdy se většinu cesty jelo po zadku, jinak to nešlo. A hurá ferrata před námi. Mísilo se zde A/B a v jednom úseku i C. Pro lepší orientaci přikládám stručnou klasifikaci obtížnosti, se kterými jsme se potkali:

A – lehké horské tůry, železné lano často slouží pouze jako zábradlí

B – náročnější turistický chodník, mělo by se rozhodně používat bezpečnostní vybavení

C – těžké, nutnost vybavení

D – náročné zajištěné cesty v horském terénu, často obtížné pasáže, převisy

ferraty Artin

K druhé ferratě jsme naštěstí sestupovali. Zde bylo většinou B/C. Náročnější přestup k žebříku a pak samotný žebřík. Tím, že je dobré si udržovat větší rozestupy, aby vás padající nevzal sebou, což jsem nechtěla, tak najednou koukám, že visím na žebříku a pode mnou pouhých 70 m. Aspoň, že byl hezký výhled.

ferraty Artin

ferraty Artin

Třetí ferraty „Turecký hrad“, podle pověsti z něj házeli vězně. No, prvně 45 minutová vycházka do kopce, dalších 45 minut ferrat a pak vás někdo skopne dolů, asi bych se jim na to …..! Poté, co jsme vystoupili z auta a koukali, kam že to polezem, tak nás opět přemohla panika, hlavně i svaly už moc nechtěli spolupracovat. Ale nebylo zbytí. Nahoře jsme se rozhodli jít poslední. Zde už úseky opravdu příjemné nebyly. Zábavné je, když zjistíte, že nohu prostě nemáte kam dát a před vámi převis, na který se škrábete po ocelovým laně, visíte jen na rukách a nakonec to odnesou chudáky kolena. Uff, konečně římsa, kde se dalo odpočinout, to však netušíte, že stojíte po chvíli nalepení na skálu, protože jste se ocitli na větrné hůrce a vítr si vás prostě chce vzít sebou. Tak poslední úsek C/D k borovici. Nade mnou instruktorka, která v případě nouze radí, kam s rukama a nohama. Tady opět taháte dost tělo na rukách, protože nohy na rovném povrchu drží jen silou vůle. A když se konečně blížíte, tak se vám seknou karabiny na ocelovém lanu. Hmm, co teď? Dolů to nejde, nahoru taky ne. Takže hezky zapření na jednu ruku a druhou se snažíte nahmatat karabiny pod nohama a u toho čučíte 80 m pod sebe. Pak už lezete rychlostí blesku a nahoře líbáte zem.

ferraty Artinferraty Artin

ferraty Artin

ferraty Artin

3. Den

Bolí nás úplně všechno. Na dnešní ferratu vyráží už jen kolega. My ostatní odjíždíme na památky do Vídně. Vůbec toho nelitujeme, protože po návratu kolegy je nám oznámeno, že kvůli dešti a bouřce lézt nemohli. Bránilo tomu ocelové lano, ke kterému jste uchyceni, tedy zásah bleskem by se nikomu moc nelíbil.

I když byly chvíle, kdy jsem si nadávali, do čeho jsme to šli. Tak pocit, když ferratu zdoláte, je úžasný. my určitě pojedeme zas 🙂