Rychlebské hory – „V pohodě, to dáš!“

V pátek po práci jsme vyrazili autem do Rychlebských hor (RH), kde jsme si předem zamluvili na dva dny celoodpružená kola, abychom mohli pojezdit vyhlášené Rychlebské stezky. Po hodinovém nákupu, půlhodince v zácpě a 2 hodinách jízdy jsme dojeli slavnostně do Černé Vody. V půjčovně kol jsme hned narazili na pěknou slečnu, ale sympatie asi nebyly vzájemné, protože nám nechtěla půjčit kolo ani dát telefon, abychom si ho mohli půjčit další den. 😉

Pozn.: Naše kola na nás naštěstí čekala v druhé půjčovně!

Pak jsme vyrazili na ubytko, kde nás čekal statek s volně pobíhajícími kozami, husami a dokonce i malými prasátky, která jen lákala ke grilování. Protože jsme bydleli v roubence asi 150 m od výčepu, narazil nám pan domácí bečku raději přímo v chatičce (chlaďáček už tam byl instalován) a řekl, ať si piva načárkujeme sami a doufal, že 60 piv nám na 2 dny/večery bude stačit. První den to vypadalo, že to bude jen tak tak, ale kola všechno změnila!

Rychlebske hory Artin

DEN 1

Ráno nám pan domácí nachystal skromnou snídani (šunka, salám, párky, míchaná vajíčka, domácí sýr, domácí zelenina + palačinky s borůvkami, domácími marmeládami a další spoustou přísad) – se slovy „Palačinky budu smažit, dokud neřeknete DOST!“. Nakonec jsme to vzdali a řekli dost, protože včera dělaná domácí meruňková marmeláda už nám začala téct i ušima. Takže s plnými žaludky jsme se odvalili půjčit kola a rovnou na první trail!

Na rozjezd jsme dali to nejlehčí, co tam bylo. Protože to bylo „To nejlehčí, co tam bylo!“(Bylo to asi jako když si na závody off-roadů vezmete manželčin Mercedes třídy A a nakonec s ním ještě skončíte na bedně, a to jen proto, že ty 2 Hummery před Vámi už prostě v cílové rovince nebylo kudy předjet.) Vojta nám na závěr ukázal, že na svým treku klidně přeskočí i několik schodů a tudíž půjčovat si celoodpružky bylo vlastně úplně zbytečné. Vrátili jsme se na „Základnu“, nechali si opravit drobné vady na kolech a vyrazili vstříc našemu osudu!

Cesta vzhůru byla pěkný očistec: 1000 výškových metrů, z toho většina v serpentinách, kamení nebo po úzkých lávkách. Nicméně naše trénovaná těla se s tím poprala na výbornou a nahoru jsme vyjeli jako jedni z prvních!

Rychlebske hory ArtinRychlebske hory Artin

Rychlebske hory Artin

Ze začátku jsme zvolili „lehčí“ trasu – červeno-černou ochutnávku zdejších stezek s názvem Biskupský a Velryba. 

Pozn.: Velryba je takový úsek, kdy po asi metrovém schodu následuje zatáčka, krátký kamenitý úsek, úzká lávka na balvan (Velryba), který sjedete po jeho hřbetě mezi kameny a ostrou klopenku doleva.

Rychlebske hory Artin

„První“ složitější úsek hned oddělil zrno od plev, tedy vyčlenil z naší 5ti-člené skupinky, Honzu H. a Michala P. (dále jen HP) kteří úsek v pohodě sjeli a zbytek tedy Tomášek K., HonzuT. a Michala N. (dále jen KTM), kteří se odhodlali, až po zaznění nejčastější věty našeho výletu „V pohodě, to dáš!“.  Význam věty asi nejlépe shrnuje tabulka – viz níže.

  Komu KTM HP
Kdo  
KTM Přežiješ, ale asi to bude bolet! Pro mě jistá smrt, ale ti 2 blázni by to mohli sjet!
HP Bylo to vo hubu, ale říkat jim to nebudu! Chyba = jistá smrt, ale my přece chyby neděláme nebo jo?

Tato věta zapříčinila první „objímání stromů“ i s kolem a první lehký pád.

Další nás čekala asi nejkrásnější, nejméně kamenitá (hustota kamenů klesla pod jeden balvan na 2 metry) a nejrychlejší stezka v RH a to SuperFlow! Jestliže nám HP tým běžně trochu ujížděl na SuperFlow jsme je potkávali pouze na úsecích, kde se muselo šlapat nebo tam kde na nás počkali. Člověk by si řekl, že když je to SuperFlow, tak stačí nechat kolo plynout a vše půjde samo -há, há. Klopenka, vlnka, vlna, kolopenka, hrana, pařez, klopenka, strom, klopenka, skok, kameny, vlna, vlna, klopenka, zatáčka, úzká lávka, kamení, stromy, kořeny, potůček, „díra v zemi“, …

Rychlebske hory Artin

Dolů na základnu jsme dorazili (sedření jako koně) asi ve 2 odpoledne, lehce pojedli a přemýšleli co teď. Nakonec značně unavený vrchařský tým spolu vyrazil na druhé kolo a duo Michal a Michal zase na Černý potok. Jestliže dopoledne jsme vyletěli kopec jako střely (čti – všechno jsme na nejlehčí převod vyšlapali), tak odpoledne už jsme prudké a kamenité části radši vedli, abychom pošetřili síly na sjezdy. Vyhlídli jsme si červený trail – Tajemný, Mramorový, Sjezdy.

Tajemný, hodně kamenitý a technicky hodně náročný trail byl vzhledem k ubývajícím silám poměrně tvrdý oříšek a nám prostup terénem urychlila až dvojice pěkných místních slečen, které kolem nás prosvištěly, jako by jely po asfaltce. Mladší z dvojice jsme potkali asi pod metrovým (možná i větším) srázem – zřejmě na“asfaltce“ zaspala a zahučela dolů, ale měla chrániče, tvrdila a vypadala, že je OK.

Ještě že s námi byl Honza H., který jediný s holkama držel krok a občas si i někde skočil, aby ukázal sílu našeho bikerského týmu. Já s Tomem jsme jen souhlasně kývali a tvářili se, že dnes už máme svoje odskákáno a tenhle marast jsme si dali jen tak na vytřepání svalů – a že vytřepaní jsme byli dost!

Nakonec jsme přeci jen překonali to nejhorší a dojeli až na poslední „nekamenitý“ úsek s názvem „Sjezdy“ – takový malý ráj všech co raději než po cestě létají vzduchem. U Honzy byl poměr cesta vzduch tak 50 na 50 a postupně klesal až k mým 1 : 99, protože já měl na poprvé odvahu odrazit se pouze na jednom z 5 připravených skoků.
Dolů jsme dorazili totálně vyflusnutí a já silně uvažoval o tom, že zítra na kolo už určitě nesednu!

DEN 2

Ale sednul jsem a hned na začátek jsme si dali to nejhorší, co zde existuje a to (warning)„Wales“(warning)– černá stezka pro jistotu zvýrazněná zkříženými hnáty, které místo aby varovaly – lákají všechny, aby se zde zkusili zabít. Byl to vlastně první úsek, kde jsem viděl kluky z HP týmu slézt z kola – pravda vlastně jen na focení, ale i to se počítá! I zde zazněla věta „V pohodě, to dáš!“, ale zde byla spíš myšlena jako – přece nejsi úplný magor, abys tohle zkusil sjet.
Pozn.: Jenže to by nebyl Honza, aby to nezkusil a vlastně to i „šlo“ sjet!?

Nakonec když se obešla malá vyhlídka a slezly první 2 skoky, tak už se zbytek dal jet a po zkušenostech z Tajemného nám to nepřišlo ani nijak hrozný. Následovalo opakování Biskupa s Velrybou, tentokrát už bez pádů a objímání stromů a pak zkratka – kousek Tajemného a speciálně pro Michala, Honzu a Toma – rovnou na“Sjezdy“. Já jsem se na skocích zlepšil hned o 300% a skočil si 3 z 5, zatímco kluci zůstali na svých 5 z 5 a nikam se nezlepšili, snad možná jen co se rychlosti a délky skoků týče, takže poměr času ve vzduchu a na cestě se u nich pohybovat kolem 70 ku 30. Nakonec nám ještě Michal na asfaltce asi ve 30 km/h ukázal, jak se jezdí po zadním kole, akorát to nakonec lehce přehnal a málem ukázal i salto s jedním vrutem, ale nakonec celý manévr ustál, dokonce i bez silniční lišeje a krátkého pobytu na ARU.

Na základně obídek, pivečko a hodně vody a zase vzhůru, tentokrát už posledních 1000 metrů převýšení z celkových 4 tisíc co jsme nastoupali. Na závěr jsme si střihli krásné SuperFlow s spoustou klopenek, vln a skoků a jednou asi 4 metrovou cca 40 cm širokou lávku, která na vás čeká krátce za pravotočivou zatáčkou, kde už není čas na nic – jen zavřete oči, zakousnete se do řídítek a modlíte se celé ty 2 vteřiny, aby to kolo přejelo celou lávku samo a pokud možno rovně.

Já byl dole rád, že jsem to přežil, Honza H. byl naštvaný, že to ani jednou nepoložil a tudíž pořád jezdí pod svoje možnosti a zbytek byl rád, že v roubence máme pořád naraženo a můžou si dát zasloužené pivo.

Rychlebske hory Artin

PS: Za moje podřené kolo nakonec chtěli jen 3 stovky, pan domácí nám piva i snídaně započetl do ubytka a protože tohle všechno platil Tomáš K., neutratili jsme za krásný víkend na kolech „skoro“ ani kačku.

Suma sumárum:
Po večerech jsme u BANGu, UNA a PingPongu vypili asi 40 piv a 2 Rumy. Ráno snědli asi 30 párků, 25 vajíček a 20 palačinek a večer 2 balíčky špaget, 3 pstruhy a 2 candáty. K tomu pár piv na kolech a k večeři. Vyzkoušeli koupání v místním lomu a 33 krát přešli místní potok po úzké lávce (2 na sobě položené neohoblované desky).