Sjíždění Vltavy

Na cestě

Naše výprava započala na vlakovém nádraží v Praze v dopoledních hodinách. Druhý tým měl vyjíždět autem až navečer. Poté, co nám první vlak ujel a na přestupu v Budějovicích se druhý vlak rozhodl, že prostě čekat nebude, jsme se vydali do „nádražky“ zapít žal a počkat na další vlak. Ten jsme už naštěstí stihli, jen jsme nečekali, že nás čeká další přestup kdesi v Rybníku, kde jsme se přesunuli do malého motoráčku, který byl rezervován pouze pro nás. Všichni ostatní se mačkali v tom druhém vagónu. Včetně kolegy, který se nám „nějak“ ztratil. A nijak se tím netrápil. Další stanice už byla naše. Vyzvednout zmateného kolegu a rychle vystoupit než se vlak zase rozjede. Kupodivu jsme vystoupili jen my u malého domečku s cedulí a kolem nic. „Opravdu jsme měli vystoupit tady?“ Ptali se mě jakožto organizátora výletu. „To uvidíme,“ řekla jsem a snažila se najít ztracený signál na GPS.

artin vltavaartin vltava

Vydali jsme se za hlukem silnice. Po chvíli nás přivítala cedule, která nám potvrdila náš směr cesty a po další chvíli první vodácká hospůdka, kterou jsme se rozhodli navštívit. Tou dobou již volal „autotým“, který se už dostal na místo určení. Nás ještě čekalo pár kilometrů,  které se při dalších dvou zastávkách docela prodloužili. Také nápad kolegy, zkrátit si cestu kolem zámku, byl vynikající. Hlavně když jsme se museli vracet, protože cesta tam „jaksi“ nebyla. V plátěnkách se po ní šlo skvěle a následné válení se po šutrech bylo také příjemné. Takže zpět k zámku a jiný směr (už po silnici) nás kolem osmé večer zavedl do kempu u Nojdy.

artin vltavaartin vltava

V kempu

Po ubytování v chatkách (jako „správní“ vodáci) jsme se šli občerstvit a čekali na přívoz lodí. Čekání jsme si zkrátili hrou, která se zdála býti opravdu jednoduchá, ale v pozdějších hodinách už reakce nebyli zrovna nejrychlejší a moc se nám nedařilo. Dorazily lodě. Ve tmě se skládaly dobře, hlavně když je stavíte na jednu hromadu hned vedle stanu. „Opravdu se moc omlouváme obyvatelům zeleného stanu, kterým tam loďka skončila.“ Barely, pádla a vesty byly nacpány k nám do chatky, aspoň mohly posloužit jako noční stolky. Zbytek večera běžel opravdu rychle, třetí hodina ranní se objevila zničehonic a naznačovala nám, že by nebylo špatné jít už spát, pokud chceme „ráno“ vyplout.

artin vltavaartin vltava

Vyplutí

Kolem dvanácté se nám konečně podařilo vyplout. Hned na začátku se dvěma kolegům podařilo cvaknout.  Což se jim tak zalíbilo, že si to po chvíli zopakovali. My, co jsme byli na vodě poprvé, jsme se seznamovali s vodáckým slangem a opravdu nás zajímalo, co znamená slovo „soulodění“. Hned po startu jsme měli možnost si to vyzkoušet. Tedy naše plavba vypadala následovně: držet se navzájem lodí, u toho ležet a nechat se unášet proudem 🙂 Překvapením také byli vodní bary, kde se také často kotvilo. Myslím, že jsme kotvili každých deset minut. Proto jsme také do dalšího kempu dorazili po šesti hodinách (trasa měla 13 km).

artin vltavaartin vltava

Kemp

Ubytování opětovně v chatkách. Po občerstvení následovala aktivní činnost v podobě volejbalu. Hra byla opravdu zajímavá, míč většinou totiž nedokázal přelétnout síť, hlavně tedy z naší strany a postupně všechny přestala bavit. Následovalo další občerstvení, menší oslava narozenin a nezdařilý pokus o půlnoci vyrazit do Krumlova. Vrcholem večera však bylo zjištění, že veškeré lůžkoviny jsou již zapůjčené a někteří z nás si nechali chytře spacáky v autě v předchozím kempu. Ač se to zdá nemožné, tak se malou chatu nepodařilo zadýchat a byla tam pěkná kosa. Naházela jsem na sebe vše, co jsem našla včetně cizího oblečení. Spolubydlící, také bez spacáku, se přikryla mokrým ručníkem (více toho neměla)  a bosé nohy strčila pod matraci. Bylo jí tedy také nabídnuto další oblečení. V šesti vrstvách jsme konečně zalehli a snažili se usnout. Po několika hodinách čekání na ráno a asi hodině spánku, kdy tělo zapomnělo, že mrzne, se konečně ukázalo sluníčko a my se mohli jít zahřát ven.

Plavba do Krumlova

„Autotým“ vyjížděl kolem desáté ráno, aby stihl vyzvednout auto. My ostatní až tak moc nespěchali a vyrazili jsme opět kolem poledne.  Tentokrát nás čekaly dva větší jezy, které jsme, až na jednu výjimku, kdy jeden z kolegů vypadl z lodi, zvládli beze ztrát. Zbytek cesty jsme si užívali opalováním na sluníčku a relaxem, protože pádlování bylo opět zbytečné 🙂 Voda nás zavedla po 10 km do cílové stanice, kde jsme nahromadili lodě a vybavení a sbalili se na cestu do Prahy. Ve třech jsme se rozhodli, že se nám domů ještě nechce a prodloužíme si ještě den dovolené v Krumlově. Odevzdali jsem lodě a vyrazili do centra. Kolega neustále skuhral, že je to daleko a ať ho necháme někde v lese a ráno si ho vyzvedneme. I přes protesty mu však nezbylo nic jiného než pokračovat v cestě. Po 20 minutách jsme došli do města, kde nás čekal složitý úkol a to najít volné místo na přespání a jak se postupem rozšiřovala únava a krátily volné ubytovací kapacity, jsme se rozhodli přece jenom vrátit do Prahy. V sedm jsme už seděli ve vlaku a většinu cesty prospali.

artin vltavaartin vltava

Tak AHOOOJ zase příští rok 😉

Pár víkendových hlášek:

„Šutr, šutr..už jsme na něm.“

„Kamínek, kamínek.“

„Co jsem ti říkal, nehýbej se a nepádluj!“

„Ruce i hlavu na stůl.“