Artiňák na MONT BLANC!

První červencový víkend se naše Artiňačka rozhodla, že zkusí zdolat nejvyšší horu Evropy a to MONT BLANC.  A vyšlo to!

artin mont blanc

Zuzčino vyprávění:

Start z Prahy směr velký kopec byl ve čtvrtek večer. Dojeli jsme  v brzkých nočně/ranních hodinách za Chamonix, přespali v autě na parkovišti a v pátek ráno pokračovali dál k velkému kopci. V městečku Les Houches jsem naložili na záda krosny a vyrazili. Na začátku  pravda do 2.137 metrů n. mořem kombinací lanovky a vláčku.  No a pak už jenom po svých a to pořád do kopce …  Od vláčku jsme vyrazili do 3.167 na první chatku, kde nás čekala první aklimatizace.  Cesta náročná, šlo se stále po kamenech či štěrku.  Počásko příjemné, letní (v ČR byly v tu dobu tropická vedra), na kopci taky hodně svítilo, ale aspoň příjemně profukovalo.  Spaní v tzv. „lágrech“, což je velká místnost, kde spí třeba 15 lidí (voňavých a chrápajících :).  Podotýkám, že od pátku do neděle žádná voda na mytí, v první chatce suché wc, vodu si koupíte jenom balenou a to za drahé eura… )

V sobotu ráno jsme se vydali zase o kousek výš. Šli jsme do výšky 3.863 metrů nad mořem. Výšlap nebyl příjemný, šlo se po hraně kopce, který můžeme nazvat až skálou (velké šutry, chvílema bylo nutné i jištění na ferratový set). Vyšli jsme nahoru do 3.863 a hodili jsme krosny do dalšího baráku. Nově postavená „chata“, kde stavba stála 7,5 mil EURo.. Opět bez tekoucí vody  a velkou vysokohorskou přirážkou za cokoliv :).

Odpoledne jsme měli volné, tak jsem si cvičně (a i v rámci aklimatizace) vyšlápli do výšky 4.200 a zpátky. Svítilo sluníčko, tak proč ne. Ideální čas na spálení nosu.

artin mont blanc

Tak a vrcholový den! Budíček v 01:55, ve 02:00 snídaně a v 03:01 odchod od chaty. Čelovky na hlavě, péřové rukavice, teplé spodky, triko do zimy, mikiny a neprofouková a nepromoková bunda. Nebylo zrovna teplo, ale člověk se chůzí do kopce zahřeje. Na nohách mačky, šlo se po ledovci, tzn. stále ve sněhu.

artin mont blanc

Na vrchol do 4.810 metrů n. m. jsem dorazila v 7 hodin ráno. Vrchol zdolán za 4 hodiny! A to odhad mého parťáka horala byl 5 hodin, takže jsem asi opravdu hodně šikovná 🙂

Na vrcholu byla zima, euforie se nějak nedostavila asi díky zimě a chuti být někde mimo silný vítr.  Ale pocit úžasný. Dala jsem to 🙂

artin mont blanc

Poté nás čekala cesta dolů. Došli jsme zpátky na chatu, dali si polívku, chvíli si odpočinuli a vyrazili dolů až v k vlaku. Cesta dolů byla hodně náročná. Upřímně –zlatě nahoru. Nohy po sestupu mě bolely ještě ve středu….ale i tak už přemýšlím, kam vyrazím příště 😉