Lyžovačka na Pitztalu 2015

Přesně ve dvě hodiny řidič prvního auta zařval: „Za pět minut vyjíždíme a na nikoho nečekáme!“ O půl hodiny později se začali trousit po chodbě spolujezdci z prvního auta. Už jsem si v duchu představovala jak je cpeme do rakví na lyže. Po chvíli dorazili obyvatelé auta, se kterými jsem měla jet já. Pobrali jsme všechny zavazadla a šli je naházet do auta. Na parkovišti jsme zjistili, proč první auto stále nevyjelo 🙂

Pitztal

Po menší výpomoci jsme konečně vyjeli. Cesta byla dlouhá, ale my jsme si ji vylepšili soutěžením s Triphoodem. Ti, co se soutěžení neúčastnili, si vymysleli vlastní zábavu.

Pitztal  Pitztal

Kolem deváté večer jsme konečně dorazili na místo. Rozdělení do pokojů, hádka o to, kdo bude vařit večeři a poté velká párty v největším pokoji. Když jsme se jim tam všichni namáčkli, tak vypadali opravdu překvapeně. Možná to bylo tím, že lokalitu párty vybral kolega, který spal úplně jinde a majitelům velkého pokoje to zapomněl oznámit. Je pravda, že kolem půlnoci již majitelé pokoje přehnaně zívali a často pronášeli: „Škoda, že tak brzo vstáváme. Možná bychom už měli jít spát, ať se nám ráno dobře lyžuje.“ Soucitně jsem se zvedla a šla spát. Ostatní dorazili jen o pár hodin později.

Ráno jsme se rozdělili do dvou skupin, na ty, co šli lyžovat na ledovec a na ty, kteří lyže neměli a šli se procházkovat a kochat okolím. Druhá skupina čítala první den naštěstí jen tři osoby. Kdyby jich bylo více, tak by mi asi za skvěle naplánovaný trip nepoděkovali. Cílem bylo shlédnout krásy Rifflsee (jezero). Bohužel jsem se mylně domnívala, že se tam dá dojít pěšky. Nedalo. Vyjeli jsme tam tedy lanovkou (pouze za 19 euro) a na vrcholku jsem se rozběhla na okraj, abych tu krásu spatřila jako první. Hmm, někde se asi stala chyba, ale nikde žádné jezero nebylo. Další omyl. Bylo. A celé krásně zasněžené. V první chvíli jsem doufala, že po mě kluci nebudou chtít těch 19 euro. Naštěstí nechtěli.

RifflseeRifflsee

Druhý den nás již bylo ve skupině nelyžařů více. Vesele jsme se vydali na cestu i focení bylo zcela nenucené.

Pitztal

PitztalPitztal

Po pár kilometrech a velkém hladu jsme se rozhodli zajít na oběd. Bohužel v městečku, kam jsme došli, bylo jídlo dostupné až za hodinu. Největší hladovec se šel optat do apartmánů naproti. Díky tomu jsme zjistili, jako pohostinní lidé zde umějí být. Kolegyně dostala totiž nabídku na alespoň namazaný chleba (asi vypadala opravdu hladově:)). Naštěstí nám jel za chvíli autobus do dalšího městečka, kde už otevřeno měli.

Pitztal Pitztal Pitztal

Pitztal Pitztal Pitztal

Nahoře bylo taky veselo. Očividně se tam hrála soutěž o největšího kaskadéra. Započali zlehka na mega kruzích.

PitztalPitztalPitztalPitztal

Další stupeň zahrnoval vysedání z kotvy (opravdu jen pro odvážné). Pokud to neumíte, tak se těšte na zákeřné podkopávání noh, bouchance do zadku anebo několika metrové tahání za lyži, která se vám na kotvě zasekla.

Pro ještě odvážnější byla jízda do země nikoho…

PitztalPitztal

Však nejvyšším stupněm byl skokanský můstek vytvořený na svahu. První bylo potřeba se na něj dostatečně připravit.

Pitztal

Vrhlo se na něj hned několik odvážlivců (někteří však byli „vyhecováni“ a jako správní chlapi se samozřejmě vyhecovat nechali). První odvážlivec skočil, cestou ho však zradili vlastní lyžařské brýle a vykouzlily mu na tváří pestrobarevný monokl. Druhý odvážlivec po skoku utrpěl zranění zad (po otázce: „Jak se teď umyju?“ se dočkal drzé odpovědi: „Tak použij tu stoličku u sprchy, co používaj senioři.“) Poslední odvážlivec, jak se později ukázalo, žádný odvážlivec nebyl. Jen prostě před skokánkem zapomněl zabrzdit a už letěl. Těsně kolem hlav přihlížejících a ve velice divném uspořádání noh a lyží. Ale kupodivu dopadl opět na nohy a stal se tím, nejspíš, největším skokanem. (Fotky, z důvodu neodhalení identity skokanů, nebudou zveřejněny :))

A na závěr? Jednoznačně úžasný víkend a už se těšíme na další 🙂

20150320_150419PitztalPitztalPitztal

PitztalPitztalPitztal