Na bitevním poli
Zn.: neozbrojen

Jak si nejlépe užít příval adrenalinu? Co takhle menší akcička v podobě paintballu? A nebo ještě lépe, co takhle se procházet po bitevním poli v přímé palbě beze zbraně a s ne zrovna levnou zrcadlovkou, která k tomu všemu není ani vaše (pozn. majitelka zaslouží medaili odvahy za půjčení). To je teprve adrenalin. Poslouchat bušení svého srdce a zrychlený dech pod zamlženou helmou a vědět, že jste nejlepším živým terčem na celém hřišti…

O pár hodin dříve

V pátek ráno jsme se sešli na paintballovém hřišti v Benešově. Povinně oblékli maskáčové overaly v jedné velikosti a my menší vesele zakopávali o dlouhé nohavice (pozn. běhat se v tom opravdu nedalo). Vše však vyřešila lepící páska, která se ukázala jako kvalitní doplněk pro každého moderního muže či ženu. Dokázala uchytit opravdu cokoli. Dlouhé nohavice se přilepily k botám. Chybějící knoflíky v citlivých oblastech skrýti také dokázala. Poté přišly na řadu ochranné vesty. Pouze jeden z „odvážných“ kolegů vestu pohrdavě odmítl se slovy: „Vesta je zbytečná pro ty, jenž se střelám vyhýbají jako Neo z Matrixu.“ Toho se chytil vedoucí druhého týmu a všem nařídil střílet pouze do Nea, dokud si dobrovolně vestu neoblékne. Já dostala vestičku výstražnou. Ještě smeták do ruky a byl by ze mě příkladný pracovník silnic a dálnic. Bohužel někteří její význam pochopili zcela obráceně a radovali se, že se přece jen do něčeho trefí. Raději jsem je upozornila, že od koho dostanu zásah, toho utluču jeho vlastní zbraní. Nyní už nic nebránilo hráčům vyrazit do boje.

pb11

Na velkém hřišti se odehrálo několik her: eliminace opozičního týmu, likvidace V.I.P či kradení vlajky. U poslední hry jsme dosáhli velice zajímavého zjištění a to, že Chuck Norris má bratra. Jak jinak si vysvětlit, že kolega dokázal sám vystřílet celý druhý tým a vyváznout bez zranění. Prostě to musí mít v genech (pozn. bohužel vlajka, ležící v příkopě asi metr od cíle, nebyla nalezena a tým Chuckova bratra nakonec nevyhrál).

pb8

pb4

Já se také snažila dostát svého úkolu fotografa, avšak focení přes ochrannou síť mělo své mouchy, proto jsem se rozhodla vkročit do bitevního pole a pořídit snímky přímo z akce. Ze začátku byla procházka příjemná, avšak po pár namířených zbraních připravených k výstřelu se hladina adrenalinu zvýšila. Naštěstí si střelci uvědomili, že po oranžové vestě se nestřílí. Tak jsem je za to vyfotila, jako poděkování. Oni už tak veselí nebyli, poněvadž směr mého focení přilákal členy druhého týmu a krásně jim ukázal, kam střílet.

pb3 pb2
pb9

Někteří přece jen mé poděkování ocenili a vesele před foťákem pózovali.

pb10

Po ukončení poslední hry na velkém hřišti, jsme se přemístili na hřiště menší. Zde byla eliminace týmů o dost rychlejší a práce fotografa nebezpečnější. Po pár minutách jsem zhodnotila, že focení na velkém hřišti bylo odvážné, ale tady na malém je to čiré bláznovství a vrátila se za ochrannou síť.

pb5
pb7 pb6

Několik desítek minut před koncem se přesunulo opět na velké hřiště, kde již hra neměla účel vystřílení druhého týmu, ale zbavení se všech zbylých kuliček. Tedy po zásahu stačilo doběhnout ke kuželu a obnovit si život. Jednoduché, ne? Avšak v praxi to znamenalo nechat na sebe střílet ze všech stran. Ani zvednutá ruka se zbraní nepomohla. A to někteří opravdu výstižně mávali a pak ještě výstižněji nadávali. Postupně se hráči plížili za ochrannou síť a odmítali se již do bojiště vrátit.

Naštěstí jsme všichni, včetně vypůjčené zrcadlovky, ve zdraví přežili (pozn. nepočítáme však mnohočetné modráky velikostí pomeranče na nohách několika hráčů). A již se těšíme na další adrenalinovou akcičku.