Kdo přežije tohle, tak přežije všechno

„Pochopíš až v cíli“ …těmito slovy začínal příchozí e-mail. Spamovací komunikace se rozjela rychle, během pár minut již bylo 10 odpovědí ve stylu: „Jdu do toho!“ Mezi nimi pár zoufalých pokusů o zastavení spamu, ale tahle lavina již nešla zastavit. Tak jsem si řekla, že by to mohla být hezká firemní akcička a také se přihlásila. V klidu domova jsem si pustila na jůtjůb promo video na závod Spartan Race. Prvotní šok se vystřídal s pláčem a nakonec s nadávkami. Nechtěla jsem být za zbabělce a tak jsem se rozhodla, že začnu trénovat. Aspoň že podpora rodiny byla veliká. Maminka si pobrečela, že se již nikdy nevrátím a sestra škodolibě pronesla: „Ty tam umřeš.“ Po měsících tréningu, kdy jsem byla schopna uběhnout, před zástavou srdce, 1 km a „angličáky“ již mi nebyly cizí, nastal osudný den. Náš tým byl plný nadšení.

spartanpred

Shodli jsem se, že poběžíme jako tým. Budeme držet při sobě a navzájem si pomáhat. Zařadili jsme se do své startovací skupiny a nedočkavě vyčkávali. Po výstřelu a výběhu prvního kopce se týmový duch rozpadl a vytrénované nadšence jsme již po celý závod neviděli. Překážky byly náročné, mnohdy šlo i o život.

spartandeath

Ale nakonec to byla příjemná procházka, posledním z nás trvala jen 2,5 hodiny. Až na malá zranění způsobena ostnatým drátem jsme doběhli v pořádku a dokonce i s úsměvem na tváři. A opravdu…pochopili jsme až v cíli. Znavení, špinavý, ale šťastní. Dokázali jsme to a překonali sami sebe!

spartanpo