Ze života ARTINu

Artiňáci na vodě, ve vodě a chvílema i pod vodou

04. 06. 2019

V pohodě, v pohodě, po kotníky ve vodě …….A že pohoda to tento víkend fakt byla. V pátek po práci jsme se sebrali a jakožto nesourodá skupinka více či méně zdatných ARTIN vodáků jsme vyrazili na Vltavu. Už přípravy jsme brali velmi zodpovědně – od utracení téměř celé výplaty ve sportovních obchodech a pořizování komplet sportovního vybavení po nácvik stavby stanu, ehm totiž Jurku, u nejmenovaných (kteří se v popisu zajisté poznají 😊) v obýváků.

Pátek odpoledne – vyrážíme směr Vyšší Brod. Plni očekávání (a někteří se smrtí v očích). Cesta je sice dlouhá, ale utíká to rychle a během několika hodin už obdivujeme krásy jižních Čech. Večer ve společnosti kytary, našeho zpěvu a trochy alkoholu se zdá být dobrým zahájením našeho vodáckého víkendu.

Idylické sobotní ráno, slunce svítí, ptáci zpívají a nás čeká 25 kilometrů a 3 jezy. Jen nasedneme, už zase vysedáme. První jez není vhodný pro začátečníky, proto většina z nás lodě přenáší. Znovu nasedáme. Náš nejzkušenější vodák Vláďa slibuje krásných pár kilometrů před dalším jezem (což naši partu rozdělí na dvě půlky – tu, které spadne kámen ze srdce a tu, kterou tato informace otráví, neb jezy jsou na poklidné Vltavě jediným zdrojem vzrůša).  Zbytek plavby včetně jezů probíhá poměrně poklidně (když nepočítáme ARTIN tričko zapomenuté v křoví během pauzy na čůrání, pro které jsme se proti proudu museli vracet). Po zakotvení v kempu Na Pískárně stavíme stany (to už máme dost natrénovaný), vaříme na plynových vařičích večeři a přijdeme si jako praví nefalšovaní trampové. Vůně večeře se prolíná s vůní Francovky, kterou někteří z nás mažou svoje namožené ruce, protože říkejte si, co chcete, ale pětadvacet kiláků na oleji je pětadvacet kiláků na oleji.

Nedělní ráno je skoro stejně krásné jako to sobotní. Sluníčko svítí, ptáci zpívají a ze stanů se ozývají heky a nářky, koho co bolí. Holt spaní ve stanu dvě noci za sebou není pro žádný měkkoty. Avšak snídaně v trávě (a růžový zázrak jménem ibalgin) veškeré bolesti zahojí a my plni motivace (čeká nás 6! jezů) vyrážíme směr Český Krumlov. Jakožto pokročilí vodácí už nestavíme u první hospody, kolem které projíždíme. Voda je velmi klidná a raft na ni pluje opravdu, opravdu pomalu. Jeho posádka má tak evidentně dost času na vymýšlení cest, jak se trochu zrychlit. Jedním z těch méně povedených nápadů se zdá být zapřažení se za dvě kolemplující kanoe a popohánění jejich výkonu cestou utrženou větvičkou. Nepomohlo to. Za chvíli stavíme na oběd (opět zapomínáme tričko v kempu) a pak už nás čeká jen průjezd Českým Krumlovem. Neděle je na jezy vydatnější, proto se i zvyšuje procento těch, kteří z tohoto úseku nevyvázli suší. Kocháme se krásným Krumlovem a kolem druhé hodiny dojíždíme do cíle. Odevzdáváme lodě, fotíme společné ARTIN fotky a dohadujeme se, jestli paní kousek od nás je nebo není Aňa Geislerová.

Pomalu se rozjíždíme směr Brno, opálení/spálení a spokojení, že tohle byla fakt super akce. Ostatně jako vždycky, když vyrazí parta Artiňáků dohromady.

P.S. Byla to Aňa Geislerová.

Další články

Zobrazit všechno